Návštěva štatlu

19. srpna 2007 v 14:35 |  Okénko do světa
Vrátíme se na skok do mého rodného města. O této budově a o mnohém jiném nám jistě napíše Hanka v komentáři, protože má právě čerstvé zážitky z Brna, které minulý týden navštívila. Takže, Hani, poděl se s námi o své zážitky z míst, která jsi navštívila. A nešetři nás.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hanka Hanka | 20. srpna 2007 v 12:06 | Reagovat

Byla jsem vyzvána, abych napsala své postřehy z návštěvy Brna.

V polovině srpna jsem se ocitla na půdě Štatlu. Hned po vystoupení z autobusu jsem padla do oka místnímu občanovi středního věku, který, (ač bylo ještě ráno),  již viděl několikrát dno své sklenice. Motal se kolem a vybafl na mě s tím správným brněnským přízvukem: "Zdaréeec!" Ještě teď mi v uších zní ta správná intonace podpořená lihovinou. Říkám si, Hano, Zvonařka je jen úřední název, teď jsi ve Štatlu, snažila jsem se odpovědět onomu štatlaři s podobnou intonací.

Ale teď vážně. Uvědomila jsem si, že jsem vlastně městský člověk. Jsem zvyklá na městský ruch. Když přijedu do jiného města, rychle se zorientuji a přizpůsobím se. Takže brzy po příjezdu jsem si připadala jako ryba ve vodě.

Na tomto místě musím poděkovat Jitce za mapku a rady kudy jít. Jitčin pokyn byl napsán stručně, logicky a přehledně - za to Ti, Jitko, děkuji, s malými odchylkami jsem chodila tak, jak jsi mi poradila.

Musím se přiznat, že hned na začáku jsem porušila původní záměr - to když jsem zaregistrovala Vaňkovku. Vzpomněla jsem si, že v blogu se  o Vaňkovce psalo. No, řekněte, stát před Vaňkovkou a nevstoupit?

Rychle jsem si udělala představu, co tam vlastně je. Návštěva Vaňkovky nezůstala bez následků - odlehčila jsem peněžence a spokojeně vykročila do nového dne za duševní potravou.

Ani jsem se nemusela ptát na myší díru. Jakýsi instinkt a také vzpomínka na Jitčinu zmínku o vietnamských stáncích mě nasměroval zcela správně.

Ocitla jsem se před nádražím a pak směřovala do centra. Zde byly dvě možnosti, ale můj pohled vlevo - a je rozhodnuto! Seskupení objektů, které nemohu minout. Nejdříve  jsem zamířila do Kapucínského kostela, ten byl uzamčen, tak jsem nahlédla jen přes sklo. Pak mé kroky směřovaly do podzemní krypty s mumifikovanými těly členů řádu kapucínů a měšťanů. Je to určitě zajímavé místo a jistě naše rarita.

Poté následovalo Moravské muzeum pod Petrovem - tam samozřejmě musím vejít! K mé lítosti nebylo v provozu oddělení geologických sbírek (havárie vody), takže, řečeno s básníkem, poprvé zaplakalo srdce návštěvníka Štatlu.

Pak, logicky, jsem se vydala na Petrov. Prohlídce jsem věnovala hodně času, navštívila jsem klenotnici i kapli, vystoupila na Severní věž a rozhlížela jsem se do krajiny. Na tu druhou věž se mi v poledním parnu už nechtělo. Na Petrově se oko pokochá krásným rozhledem a hlavně architekturou.

V Denisových sadech je známý obelisk, našla jsem ho, vyfotila ze všech stran. Pochopila jsem, proč byl obelisk postaven právě zde. Je to krásné vyvýšené místo s nádherným rozhledem do okolí.

Musím konstatovat, že v Denisových sadech u obelisku je asi nejvíce laviček v celém Štatlu, protože jinak musí občan zvolit nouzové řešení. Pravda, je tam spousta kavárniček s venkovním posezením, ale myslím, že ne vždy má člověk chuť i čas něco si dát. Vzpomínám si, že např. v Prostějově je laviček daleko více.

Na Zelňáku - tam to žije! Je tam výborný trh a zejména kašna - tou jsem byla opravdu nadšená! Možná se budete divit, ale připomněla mi loňskou návštěvu Říma, kde je Fontána Čtyř řek. Ta, na Zelňáku, je sice skromnější, ale je postavena v podobném duchu, také vyjadřuje určitý děj. Krásná práce a určitě chlouba Brňanů.

Samozřejmě, procházím kolem Divadla  Husa na provázku, všímám si hezkého emblému divadelní hospůdky, vidím, co je Špalíček a svou pozornost věnuji krásnému sloupu pod divadlem na Zelňáku.

Pak už skok na starou radnici, protože být ve Štatlu a nevidět pokroucenou věžičku, krokóše a kolo ... Hlásím, že krokóš stále drží pohromadě a má štěstí, že je zavěšen dost vysoko, protože jinak by na něj turisté asi sahali. Určitě je atrakcí pro turisty, všimla jsem si, že zaujal i německou a italskou výpravu.

Pak zase po schodech na věž radnice a fotky Brna z různých stran věže.

Další zastávkou bylo nám. Svobody. Na první pohled působí honosněji, než Zelňák, upoutá svým zvláštním tvarem do trojúhelníku. Je tam hodně kavárniček se zahrádkami. Mé oči hledaly mamlasy, ti, kdo navštívili  Štatl, vědí, o čem píši. Poseděla jsem U čtyř mamlasů, podívala jsem se na Mariánský sloup, mimochodem, ve výborném stavu. Představila jsem si, jak v minulosti protékal náměstím potok, takže podle sklonu terénu mi bylo hned jasné, která je Kobližná.

Mimo plán jsem se zastavila v kostele sv. Jakuba. Je to gotický chrám, uvnitř je hrob obránce Brna před Švédy L. Raduita de Souches.

Vyvrcholením mého štatlařského průzkumu měla být Měnínská brána. Našla jsem ji docela snadno, což o to, ale, bohužel, není v provozu. Lomcovala jsem klikou a nechápala, protože na průčelí je stále vyvěšen poutač k výstavě. Hledala jsem provozní hodiny, říkám si, asi nejdu včas. Nakonec jsem si všimla skromného sdělení, že brána je z technicko provozních důvodů uzavřena. Zde podruhé zaplakalo srdce návštěvníka :o(

Jako náplast tohoto neúspěchu posloužila návštěva Zemanovy kavárny, kam bych z časových důvodů asi nedošla. Samozřejmě, že jsem obhlédla Mahenovo divadlo (na snímku nahoře) a okolí.

Mahenovo divadlo projektovali vídeňští architekti Ferdinand Fellner a Hermann Hellner v letech 1881 - 82. Stojí na místech bývalých městských hradeb. Divadlo zahájilo provoz 14. 11. 1882 a k jeho zajímavostem patřilo Edisonovo elektrické osvětlení.

Když vídeňští architekti, tak vídeňská káva a dobrotka k tomu udělaly sladkou tečku za návštěvou Štatlu.

Shrnutí: Brno se mi opravdu líbí, dovedu si představit, že bych tam třeba bydlela. To nepíši s ohledem na majitelku tohoto blogu, to je opravdový dojem. Jitko, narodila ses opravdu v krásném městě.  Do Brna se chci zase někdy podívat, určitě do programu zahrnu Špilberk.

Závěr se pokusím napsat po štatlařsku: Byl to špicové vélet. Zdaréeec!

2 Jitka pro Hanku Jitka pro Hanku | 20. srpna 2007 v 13:40 | Reagovat

Hanko děkuji, vidím, žes stihla celou  trasu o které jsem už v blogu psala. Do tvé příští návštěvy Brna snad stihneme trochu o tom Špiláku a možná i něco víc. A až budeš v Brně příště, nenechám si tvoji návštěvu ujít a potkáme se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stazkyobrazky.wz.cz-obrázky od Vás pro Vás
Sisi