Okénko se otevřelo....

30. srpna 2007 v 10:09 |  Okénko do světa
Místo, které jsme dnes navštívili je mi zvlášť milé. Z této oblasti pochází moje babička z otcovy strany a na tomto zámku byla za časů posledního majitele kuchařkou. Její kuchařské umění jsem nepoznala ale její dcera, moje teta Marie od ní mnohé pochytila a říkala, že babička byla opravdu mistrem svého řemesla.Tohle je místo jejího působení.
Tak Hani, povídej co víš ty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fantomas Fantomas | Web | 30. srpna 2007 v 10:16 | Reagovat

Čau, jdi prosimtě na bidak.blog.cz a klikni tam na nějaký banner aukra. Banner je hned na hlavní stránce. Fakt tě to nic stát nebude, maximálně trochu času. Já ti pak dám kdyžtak hlas v ňáký soutěži.

2 VIP Styl VIP Styl | Web | 30. srpna 2007 v 17:49 | Reagovat

Dneska začíná přihlašovací kolo do ankety o nejlepší web na vipstyl.webgarden.cz. Přihlašovat se můžete pomocí shoutboardu nebo do komentářů u poslední novinky. Máte dobré weby tak se přihlašte.

3 Hanka Hanka | 30. srpna 2007 v 21:25 | Reagovat

Tak, Jitko, Tvoje babička "kralovala" v této kuchyni na zámku Žleby na Kutnohorsku. Okamžitě jsem zámek poznala  také podle toho otevřeného okna v levém traktu prvního poschodí.

Protože jsme už kdysi představili zámek Hluboká, uvádím, že žlebskému zámku vysloužilo bohaté vybavení interiérů přezdívku Malá Hluboká.

Zámek Žleby je v romantickém stylu, tvoří dominantu stejnojmenného městečka, které se nachází na pomezí Středočeského a Pardubického kraje, kdo to chce přesně vědět - je to 25 km od Kutné Hory, o které jsem už také psala.

Historie zámku je docela pohnutá. Původně tam stál středověký hrad, o kterém pocházejí první písemné zmínky z roku 1289. Tento hrad nechal postavit pravděpodobně Jindřich z Lichtenburku. Historikové však připouštějí, že hrad může být ještě starší, než uvádějí archivní prameny. Dalším známým majitelem byla Anežka ze Žleb, od níž hrad odkoupil r. 1356 Karel IV. Tehdy se stal žlebský hrad královským majetkem a byl zastavován různým držitelům. Ti se na hradě v průběhu staletí mnohokrát střídali.

Hrad nezůstal ušetřen válek, byl několikrát zničen. Poprvé to bylo v r. 1388 králem Václavem IV., který rozbořením hradu potrestal zpupnost tehdejšího majitele Markvarta z Vartenberka. Po obnově hradu zasáhly do jeho osudů husitské války. Posádka chránící opevnění nakonec Žleby r. 1427 vydala do rukou sirotků.

Po letech, za vlády Jiřího z Poděbrad, byl hrad pány z Janovic opět obnoven. Na jeho další vzhled již neměly vliv válečné konflikty, ale střídání architektonických slohů. V 16. století byl přestavěn na renesanční zámek s arkádovým nádvořím. Po čase prošel barokní a rokokovou přestavbou.

Jeho současnou podobu mu vtiskli Auerspergové, kteří Žleby získali v polovině 18. století a drželi je téměř dvě století.

Pokud Vás zajímá, kdo vlastnil Žleby, když na zámku vařila Jitčina babička: Není uvedeno, ve kterých letech nebo jak dlouho tam pracovala, ale mohla znát knížete Ferdinanda. On byl poslední mužský potomek rodu Auerspergů a zemřel v polovině druhé světové války v roce 1942. Panství pak převzala Marie z Trauttmansdorfu a držela jej do roku 1945, kdy byl zámek zestátněn.

Právě romantická přestavba vtiskla žlebskému zámku jeho téměř pohádkovou podobu. Tu podtrhují tři vstupní brány, vysoká věž hláska a celková atmosféra anglického parku, který se nachází v údolí pod zámkem. Tímto údolím protéká řeka Doubrava.

Protože nám Jitka na fotografii představila interiér zámecké kuchyně, zmíním se také o interiérech, které představují návštěvníkům množství uměleckých předmětů, historického nábytku i zbroje. K nejatraktivnějším exponátům patří jezdec v plné zbroji, parohy prehistorického losa, množství pušek a kuší, roh mořského kytovce narvala, místnosti vykládané koženými tapetami i dřevem nebo nábytek vykládaný slonovinou. V takovém prostředí se tedy, Jitko, pohybovala Tvoje babička. A pokud chceš odpovědět - Ty sama měla jsi možnost se do zámku podívat? Musí to být totiž zvláštní pocit ...

Protože Jitka nedávno představovala také dravé ptáky, zmíním se ještě o jedné zajímavosti. V sousedství žlebského zámku se nachází menší obora. Ta na ploše čtyř hektarů představuje bílé jeleny, dravce, sovy a historii sokolnictví. Návštěvníci mohou vidět ukázku výcviku dravců spojenou s krmením bílé jelení zvěře.

V oboře jsou chováni běžní dravci - poštolka obecná, káně lesní, puštík obecný a kalous ušatý. Navíc zde jsou také zástupci krkavcovitých - krkavec velký, vrána šedivka, straka. Z vzácných dravců si návštěvníci mohou prohlédnout sokola stěhovavého, raroha velkého, káně Harrisovo a orla skalního. Jsou zde také mrchožrouti - sup africký a sup bělohlavý.

Protože k dnes představenému zámku má Jitka osobní vztah přes svou babičku, musím uvést, že i do té kuchyně se během prohlídky můžeme podívat. Zámek Žleby nabízí dva prohlídkové okruhy. Pokud si vyberete první okruh, průvodkyně Vás zavede do zámecké kaple, uvidíte interiéry východního křídla a pozor! prohlédnete si i zámeckou kuchyni.

Zámek Žleby pod Železnými horami láká své návštěvníky romantickou, téměř pohádkovou podobou.

4 Jitka Jitka | 30. srpna 2007 v 22:12 | Reagovat

Děkuji Hani, máš pravdu, že návštěva zámku před dvěma lety, kdy jsme se tam vypravili s bratrem na nás na oba zapůsobila. Zvlášť, když jsme se ocitli v kuchyni.  Já sama jsem babičku nepoznala, narodila jsem se až po její smrti, ale z bratrova vyprávění vím, že to byla krásná žena a byla velmi přísná. Ještě bych chtěla podotknout, že v zámeckém parku, který jsme také prošli, jsou mimo jiné, také krásné rododendrony. Měli jsme štěstí, že právě kvetly.

5 Hanka Hanka | 30. srpna 2007 v 22:24 | Reagovat

No jo, rododendrony ... musel to být krásný výlet.

Napadlo mě, píšeš o tetě Marii - nepamatuješ si, např. co se na zámku vařilo nebo nějaké vzpomínky? A k té přísnosti - být přísný na sebe i na ostatní, ono je to mnohdy třeba.

6 Jitka Jitka | 31. srpna 2007 v 9:52 | Reagovat

Bohužel, já jsem babičku nepoznala a teta Marie žila celá léta v Poděbradech. S ní jsem se jako dítě potkala ve svém životě asi pětkrát a to mně ani nenapadlo se ptát na takové věci. Navíc v té době jsem o babičce nevěděla zhola nic. Narodila jsem se pozdě, babičky z obou stran už nežily a mně to, jako děckovi bylo dost líto, že žádnou babičku nemám.Nejvíc jsem se o babičce dozvěděla od bratra, který o jejím působení na zámku slyšel od tety ale zase to byl kluk a vaření ho nezajímalo. Rozhodně bych se ráda dopídila nějakých informací i o dědečkovi, který snad byl kočím nebo podkoním na zámku. Chci tam napsat a jestli existují nějaké knihy o zaměstnancích, možná se dovím víc.

7 Jitka Hance Jitka Hance | 31. srpna 2007 v 9:57 | Reagovat

Ještě jedna maličkost, babička tam působila pravděpodobně v době, kdy měl zámek v držení František Josef a jeho žena Vilemína.

8 Hablina Hablina | Web | 31. srpna 2007 v 12:34 | Reagovat

Ta zámecká kuchyně vypadá fakt dobře, ikdyž to starodávné vavření...bez plynu a elektřiny to určo nebyla žádná slast.

9 Hanka Hanka | 31. srpna 2007 v 21:15 | Reagovat

Je to určitě zajímavé pátrat po svých předcích a pokud se Ti to podaří, je to takový odkaz pro vnoučata, zejména až budou starší. Tobě bych doporučila, pokud se do toho chceš pustit, abys to moc neodkládala, protože to většinou nejde zjistit během krátké doby. Osobně si myslím, že nynější zaměstnanci zámku Ti moc nepomohou. Důležité bude, jak se naložilo s dokumenty v době, kdy byl zámek zestátněn. Jaká byla reakce původních majitelů, kam jejich archiv přešel, v takové situaci mohou být dokumenty i zničeny. Já sama občas také zajíždím pátrat do zemského archivu - počítej s tím, že dnes je velký zájem veřejnosti pátrat po svých předcích, badatelny jsou celkem malé, je třeba se objednat. Když se tam objednáš, nejdříve dá někdy práci a čas najít knihy a dokumenty, pak čekáš na vyhledání. Připrav se, že nemusí být vedeny v češtině, bývají psány kurentem (švabach), záleží dost na pečlivosti i rukopisu zapisovatele. V takovém archivu nepočítej s příliš velkou aktivitou zaměstnanců co se týče hledání dané osoby nebo čtení textu. To si spíše badatelé pomáhají vzájemně. Jak jsem uvedla, těch zájemců je totiž hodně. Je dobré vzít si fotoaparát. Některé knihy jsou ve velmi špatném stavu, ne vždy jsou k nahlédnutí. V archivu dostaneš někdy mikrofilm, založíš si ho do prohlížeče a trávíš hodiny hledáním, čtením, pátráním. Je to doslova běh na dlouhou trať. Je dobré jít s někým, kdo se v tom trochu vyzná, musí mít ale čas, protože obvykle se najde nějaký problém, který pořádně zdrží. Nemyslím, že za jednu návštěvu zjistíš vše, co potřebuješ. Tak si zjisti, ke kterému zemskému archivu zámek patří, jestli je zámecký archiv přístupný veřejnosti a také musíš přesněji vědět, které období vyhledáváš - podle svazku, knihy, do které se psalo. Protože zámek je u Kutné Hory, mohlo by to být někde v zemském archivu v Čechách. Od Vás je to dost daleko, je to náročné co se týká vzdálenosti (dojezd autem) a opakovaných návštěv. Přála bych Ti, aby se Ti podařilo potřebné informace nalézt, někdy pátráš, stojí to hodně času (o penězích nemluvím) a nic. Také je dobré zjistit provozní dobu pro veřejnost v archivu a vypravit se tam, když mají např. od 9.00 - 17.00 hod. Vše vyhledáváš v badatelně, z místnosti nesmíš nic vynést, nedovolí Ti ani kabelku s sebou, vše se uloží do skříňky. Určitě to nevzdávej, zjisti vše potřebné a zkus postupovat v určitých krocích. Až se Ti dobové záznamy dostanou do rukou, najdeš tam záznamy o svých předcích, pohltí Tě to, budeš chtít vědět stále více - tak jako Tě zaujal internet, myslím, že Tě zaujme i tohle. A možná zalituješ, že ses tomu nevěnovala už dříve. Přeji Ti úspěch v pátrání.

10 Jitka Hance Jitka Hance | 1. září 2007 v 6:54 | Reagovat

Ten nápad nosím v hlavě už léta, dřív na to nebyl čas. Dnes ho mám a tak začnu. Už jsem si našla i několik badatelen na internetu a když to nestihnu já, snad to dodělají moji kluci. V těch Žlebech je začátek . Rodné listy mých předků mám až do pátého kolena. To museli mít za okupace, aby prokázali nežidovský původ. Myslím, že je to docela dobrá výchozí pozice.Chystám se dopsat na správu zámku, jestli jsou tam nějaké knihy o zaměstnancích. Při návštěvě s bratrem jsem si o tom popovídala s průvodkyní a byla nakloněná mé myšlence, jen doporučovala, abych se začala zajímat v době mimosezónní . Konec sezóny se blíží, tak jdu do toho.  Hani jestli máš e-mailovou adresu, mohly bychom si tyhle věci psát mimo blog.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stazkyobrazky.wz.cz-obrázky od Vás pro Vás
Sisi