Skřítek Brokol

21. září 2007 v 9:29 |  Váš příběh - Skřítek Brokol
.Když jsem brouzdala po internetu, našla jsem tento pěkný obrázek. Dát ho na blog jen tak, by nebylo nic zajímavého ale napadla mě myšlenka, vrátit se k již odloženému tématu. Někteří z vás se účastnili psaní příběhů na pokračování.Jejich děj se odvíjel podle vaší fantazie. Že mnozí z vás rádi píšete a máte fantazii bujnou, o tom jsem se přesvědčila při návštěvách vašich blogů. Proto to zkusím, ať to dopadne jak chce. Já začnu a vy pokračujte. Nechte svoji fantazii rozběhnout v duchu kouzel a čar. Vždyť jste všichni odchovaní Harrym Potterem , tak se ukažte co sami stvoříte. Na případné chyby nebude brán zřetel.Tak co, jdete do toho? Věkově není účast nijak omezena, i když počítám, že to bude spíš téma pro .....náctileté. Věřím, že mě v tom nenecháte a budete psát o stošest....
Pozn.: Kdyby vám skřítek nestačil, může se tam zabydlet kdokoliv jiný.
. a samém okraji města stojí opuštěný starý dům. Patřila k němu kdysi velká a krásná zahrada.Stejně jako dům, tehdy výstavní vila plná života i zahrada byla plná růží, květin a záhonů se zeleninou. I ona byla plná života ale to všechno je pryč. Jen na úplném konci zahrady, mezi trním zplanělých růží zůstala jedna přerostlá brokolice. V koruně té brokolice si někdo postavil bydlení. Neuvěříte, když vám řeknu, že to je skřítek. Skřítek jménem Brokol.....
Zbytek je na vás, jakou cestou se bude ubírat osud zahrady a přilehlého domu. Svou vizi příběhu zapište do komentáře. Děj by měl navazovat vždy na předešlý komentář. Tak ať se tady dějí věci....
Pokračujte v psaní , to co jste zatím stvořili jsem přesunula na adresu : http://yorga.blog.cz/0710/skritek-brokol
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hadimrcha hadimrcha | Web | 17. října 2007 v 12:56 | Reagovat

Skřítek se chytil pérka na orlově velké noze, oběma rukama se pevně držel a dokonce zavřel oči, když Matěj zavolal "Pevně se drž pidižvíku, bude to let jaký jsi ještě nezažil, Raději oči ani neotevírej, ať se ti neudělá špatně!". Orel svým mohutným zobákem opatrně přihrnul svá pírka  kolem skřítkovy drobounké postavičky. Pak už jen několik drobných poskoků, roztažení křídel, nabrání větru a už stoupali nad zahradu. Zakroužili naposled kolem dokola a pak již zamířili k černému lesu, který se rýsoval na obzoru. Skřítek netušil, kolik očí se tak brzy ráno dívalo k obloze a loučilo se se svým kamarádem. Všichni mu drželi palečky a už ode dneška se těšili na jeho návrat.

2 Jitka admin. Jitka admin. | 17. října 2007 v 21:33 | Reagovat

Letěli dlouho, Brokol už pomalu ztrácel sílu udržet se na orlově pařátu, když najednou začali klesat nad tím nejhlubším lesem. Nebyl to les. Byl to prales a jmenoval se Razula. Byl tak hustý, plný popadaných stromů, že tak tak našel Matěj místo na přistání. Dosedl na plochý kámen, kerý zakrýval jakýsi vchod do podzemí. A tu si Brokol všiml těžkých vrat ve skále porostlé zeleným mechem a kapradím. Napadlo ho, že to bude asi vchod do kouzelnické školy. U vchodu seděl starý, vypelichaný sup. Že by to byl školník, pomyslel si Brokol...

3 hadimrcha hadimrcha | Web | 20. října 2007 v 11:47 | Reagovat

Měl pravdu, školník Isidor byl starý a líný. Trvalo to hezkou chvíli než si uvědomil, že se k němu blíží vzácná návštěva. Matěj na Isidora zavolal, aby mu upravil kámen na přistání, ale nic se nedělo. Tak nyní, celý rozezlený šel i s Brokolem naproti Isidorovi. "Ty starý lenochu", začal Matěj " ty nevidíš, že se někdo blíží? Co kdybych si tak ulomil dráp? To se dělá?"

4 Jitka admin. Jitka admin. | 21. října 2007 v 10:11 | Reagovat

"No, no to je řečí" pravil Isidor, kterému se ani trochu nelíbilo, že ho někdo vyrušuje z podřimování. Nebyl zvyklý na časté návštěvy a tak ho orlovo přistání nijak netěšilo. "Co to tu vyvádíš a co tady vlastně chcete?" zeptal se Isidor nevítaných návštěvníků. "Co bychom asi tak mohli chtít"? Odvětil Matěj . "Přiletěl jsem, abych vám předal nového žáka do vaší školy". "Cože? Tohle malé nic chce chodit do naší kouzelnické školy?" Zeptal se s pohrdavým úsměškem Isidor. To se malého Brokola trochu dotklo. On že by byl malé nic? Však počkej ty namyšlený, opelichaný starochu, jen co se tady rozkoukám, já ti ukážu, kdo je to malé nic, pomyslel si Brokol. Umínil si , že až se naučí čarovat se supem si to vyřídí... Matěj trval na tom, aby je školník Isidor hned zavedl do ředitelny k ředitelce, meluzíně Vandě.Isidor loudavě otevřel vrata, jejichž panty už dlouho nikdo nenamazal a tak vrzala, že to muselo být slyšet až v ředitelně. Vždyť taky bylo, aniž by prošli dlouhou chodbou až na konec, kde byla ředitelna, už se kolem nich ve víru zatočila meluzína a svým pověstným fijůůů, fijůůů, fí je přivítala.....

5 KPetrošek KPetrošek | 21. října 2007 v 13:11 | Reagovat

Když se vzájemně představili, Vanda přijala Brokola za nového žáka  docela ráda, protože zahradního skřítka už ve škole neměli dost dlouho. Uvedla ho do první třídy mezi ostatní žáky a Brokol si sedl do lavice vedle hejkala Arnošta. Začátky byly pro Brokola krušné. Neuměl číst a psát.Proto uvítal Arnoštovu nabídku, že po vyučování mu dá nějaké lekce mluvnice. Brokolovi velmi záleželo na tom, aby se co nejdříve naučil číst a mohl začít čarovat.  Pilně se od Arnošta učil a netrvalo dlouho a své spolužáky dohnal. Neuběhl ani týden a Brokol mohl napsat první větu. Umínil si, že brzy pošle dopis svým kamarádům v jeho rodné zahradě. Chtěl aby se dozvěděli, jak se mu daří a že bude brzy umět různé čáry a máry. Brokolovi se ve škole začalo líbit stále víc a víc. To když přišly hodiny kouzel. První hodinu je vyučoval  starý a zkušený čaroděj Prokouk. Jeho hodiny byly velmi zábavné. Na začátku otvíral obrovskou knihu kouzel, ze které žákům předčítal různé formule a hned na to, předváděl kouzla v paxi. Například proměnil myšku, která se zabydlela pod prknem podlahy a  občas vyběhla najít si něco k snědku v netopýra. To nebylo až tak těžké kouzlo, protože myšce vlastně přikouzlil jen létací blány. Jenže začátečníci se musí učit od nejjednodušších kouzel. Ale Brokolovi se to kouzlo moc líbilo a nejraději by si je hned  sám vyzkoušel…

6 hadimrcha hadimrcha | Web | 21. října 2007 v 14:23 | Reagovat

Po jedné takové ukázce se Brokol a Arnošt potichounku vytratili  ze třídy a na malé zahrádce, která u školy byla, se pokusili přeměnit roháče v něco létacího. Zabrumlali společně formulku, kterou slýchali od Prokouka. Nejprve se nic nedělo, pak  ale ......

7 Jitka admin Jitka admin | 22. října 2007 v 8:01 | Reagovat

se roháč začal pomalu měnit v něco, co v životě nikdo z těch dvou neviděl.Na tělíčku roháče přibylo několik párů chlupatých nohou a ze zad mu trčela tyčka zakončená křídlem divného tvaru, něco, jako mají vrtulníky z lidské říše. Zdálo se, že kouzlo se moc nevyvedlo a že stvořili zrůdu. Není divu, vždyť to byli začátečníci. Nicméně, když chvíli zkoumali výsledek svého čarování, nakonec si řekli, že zas tak špatný není. Budou mít možná svůj dopravní prostředek. Jen je potřeba se s roháčem domluvit aby vyzkoušel létání , přemluvit ho, že už takový musí zůstat, protože ho stejně neumí odčarovat. Bylo potřeba ho také někam ukrýt, aby ho nikdo nepovolaný nenašel, protože to by byl průšvih....

8 Jitka admin Jitka admin | 22. října 2007 v 12:13 | Reagovat

Oba malí čarodějové měli co dělat, aby roháče uklidnili a přesvědčili ho, že má vlastně ohromnou výhodu, že může létat. "Jen to musíš vyzkoušet, abys mohl cestovat za potravou víš?" Vysvětlovali ti kouzelničtí učni. Roháč sebou chvíli mlel, a vrtěl se, protože nevěděl jak na to a najednou vzlétl.Netrvalo to však dlouho a bác! Padl k zemi jako podťatý. Brokol ho uklidňoval, že to nic, jen ať to zkusí znovu a ejhle, šlo to. Roháč obletěl zahrádku a hladce přistál na všechny své chlupaté nožky. Sám z toho měl takovou radost, že už se na oba čaroděje přestal zlobit. "Dobrá " řekl, "teď mi ale musíte najít nové bydlení, mezi své bratry roháče už se nemůžu vrátit." Arnošt se rozhlížel po okolí a v tom spatřil velkou dutinu ve starém dubu. "Podívej se tam nahoru, tam by se ti mohlo líbit. Jestli tam nikdo nebydlí, je to tvoje". Roháč Vrtule, tak mu teď oba začali říkat, vzlétl k dutině a když zjistil, že v ní nikdo není, radostně zvolal, "je to moje"! Brokol s Arnoštem si oddechli. Mají po starosti. Tam bude Vrtule ukryt před zraky ostatních žáků i učitelů.

9 hadimrcha hadimrcha | Web | 22. října 2007 v 13:51 | Reagovat

Čas plynul, Brokol s Arnoštem se poctivě učili, ale ještě poctivěji zkoušeli nová kouzla,  která se od Prokouka naučili. Dnseka například se učili jak se stát neviditelným. On takový skříte i když je malinkatý, někdy tuto formulku také potřebuje. Cvičili teda ve své ložnici, když před tím pořádně zamkli, aby se do pokoje nikdo nedostal a náhodou je nezašlápl. Byli totiž tak malincí, že by jsi je pouhým okem ani neviděl, Arnošt se tomu smál, ale Brokol  měl malinkatou dušičku. Kdyby se škvírkou mezi prkny protáhla myška, tak  je oba zblajzne jako malinu.

10 hadimrcha hadimrcha | Web | 29. října 2007 v 22:19 | Reagovat

Jednoho krásného dne přišel den prvních zkoušek. Paní profesorka myška Jiřina, si rozdělila třídu nováčků do dvou skupinek a ta v níž byl Brokol šla ke zkouškám až jako druhá. Všichni prvňáčci skřítci, trpaslíci, malé víly i větší trolové se nahrnuli k oknu do jejich třídy a napjatě pozorovali jak budou zkoušky vypadat. Paní profesorka nejříve udělala ve třídě naprostou tmu a pak vyzývala jednotlivé žáčky, aby kouzlem zažehli své osobní louče. Všem se to povedlo, a paní Jiřinka byla spokojená. Další částí zkoušek byl vznk větru. Ve třídě se postupně ozval mírný vánek, silnější větřík až na zácěr musela prof. Jiřka zakročit, neboť víla Leontýnka, která se Brokolovi tuze líbila málem svým nedokonalým kouzlem způsobila hurikán.  Po těchto dvou kouzlech následoval ještě jeden oříšek. Žáčci a žákyně se měli navzájem proměnit v nějaké zvířátko a pak zase odčarovat. Toho se všichni hodně báli, také Brokol si již v duchu připravoval a opakoval své kouzelné formulky.....

11 Jitka admin. Jitka admin. | 30. října 2007 v 9:52 | Reagovat

V Brokolovi byla malá dušička. Dobře si pamatoval jak dopadlo kouzlo z roháčem. Řekl si, že ještě než na něho u zkoušek přijde řada pokusí se vrátit roháče zpět do jeho podoby a když se mu to povede, bude dobře. Vyběhl ze školy a běžel pod starý dub v jehož skulině roháč Vrtule přebýval a zavolal "Vrtule sleť dolů, já se pokusím tě začarovat zpátky do tvé pravé podoby." Jenže bylo ticho, nikdo se neozýval. Po chvilce se z dutiny ozval roháč."Dej mi pokoj, nechci být obyčejným roháčem, jsem teď mnohem šťastnější než jsem byl dřív a nechci nic měnit". To Brokola trochu zaskočilo ale nedalo se nic dělat musel se rychle vrátit do školy a tak neměl čas roháče přemlouvat. Bude muset uplatnit na sobě svoje čerstvě nabyté zkušenosti a začarovat se na ostro, bez tkoušky na roháčovi. Vrátil se tedy do třídy a čekal až na něho přijde řada...

12 hadimrcha hadimrcha | Web | 1. listopadu 2007 v 9:40 | Reagovat

Netrvalo to dlouho a Brokol byl na ředě. "Tak nám předveď", řekl profesor Prokouk "jak se udělá letní vánek!". Brokol vzal svou kouzelnou mošničku, pootevřel ji a něco zašeptal. Z mošničky se začal vinout proužek světlejšího vzduchu a pak najednou všechny kolem pohladil, krásný, voňavý vánek, jaký známe z letní procházky mezi poli. "Výborně" zavolal profesor a do notýsku si poznačil velkou jedničku. Skřítkovi se viditelně ulevilo a netrpělivě čekal na další úkol.

13 Jitka admin. Jitka admin. | 1. listopadu 2007 v 13:05 | Reagovat

Právě byla na řadě malá mořská víla a jejím úkolem bylo vykouzlit mořskou vodu do prázdné sklenice. Víla Cílinka, tak se ta malá vílí holčička jmenovala, zamumlala nějakou kouzelnou formuli, které nikdo nezozuměl a ... Propána! Ze sklenice se valila voda, najednou jí nebyla jen plná sklenice ale také třída a už začínala voda téct po schodišti dolů, když v tom  ze sklenice vody vyplaval sám Poseidón, pán moří....

14 hadimrcha hadimrcha | Web | 2. listopadu 2007 v 14:44 | Reagovat

z jeho mohuných vousů sjeli dva delfíni zašplouchali ve vodě, Cílinka na ně nasedla a ujížděla dolů. Poseidón něco zahřímal, mávl svou berlou a v tom se to  stalo. Voda začala téci pozpátku, s ní se vrátili i delfíni s Cílinkou, kterou Poseidon v poslední chvíli chytil a postavil na suchou zem. Pak s úsměvem na rtech zamával všem a zmizel i s vodou ve sklenici . Všichni žáčci i profesor Prokouk Cílince zatleskali a ta se jen spokojeně usmívala.

15 Jitka admin. Jitka admin. | 3. listopadu 2007 v 10:00 | Reagovat

Byl to zatím nejlepší kouzelnický kousek, který žáčci z této školy předvedli. A byl na řadě malý Brokol. Dostal za úkol vyčarovat záhon růží a v něm sádrového trpaslíka. Zdálo se , že by to nemuselo být až tak těžké, jenže Brokol měl obavy, že po tom husarském kousku víly Cílinky by si mohl uříznout pořádnou ostudu. Dal si proto hodně záležet na kouzelné formuli.

"Abraka holovous,trpaslík růžovous,zelečervežluť ,kouzelná hůlko ty se kruť!" A ejhle před vraty školy se to rázem červenalo voňavými růžemi a uprostřed té krásy stál trochu podmračený sádrový trpaslík s červenou čepičkou, žlutou kamizolkou a zelenými kalhotkami. Na první pohled bylo jasné, že Brokol se svého úkolu zhostil na výbornou a třída mu zatleskala stejně, jako Cílince. Brokol měl obrovskou radost a už se těšil na další kouzlení. ..

16 hadimrcha hadimrcha | Web | 7. listopadu 2007 v 9:48 | Reagovat

Chvilinku se rozmýšlel a pak ze samé radosti, že se mu dařilo, zatočil čepičkou, vykřikl"Abrada dabra, už na zem spadla, peřina bělounká, teplá a měkounká."

A najednou se na všechny ve třídě začal hustě sypat sníh. Studil za krkem, ale všem skřítkům, vílám, trpaslíkům a dokonce i ubručeným trolům se to líbilo a začali po sobě házet ten bílý zázrak, který jim Brokol přičaroval. Profesor se usmál pod fousy a pak sníh odčaroval. "Ve třídě sníh nemá místo, jen si počkejte na ten opravdický. Už to nebude dlouho trvat!"

17 Jitka admin. Jitka admin. | 7. listopadu 2007 v 12:48 | Reagovat

Brokola to v kouzelnické škole moc bavilo. Byl dychtivý nových a nových kouzel ale trochu se mu stýskalo po domově. Jak na své kamarády v zahradě stále myslel, najednou ho napadlo, že když to tak špatně dopadlo s roháčem, že by toho mohl využít. Jen si musí milého roháče dobře naladit. Myslel si, že když mu přinese žížalu, bude roháč rád. A tak se za ním s jednou žížalou vypravil. "Hej Vrtule, jsi doma?" Zavolal pod starým vykotlaným dubem. Z hloubky dutiny stromu se ozvalo "jsem, copak zase potřebuješ? Upozorňuji tě, že kouzlit se nebude"! "Ne ,ne nechci kouzlit, špitl Brokol, něco ti nesu."Roháč Vrtule vyletěl z dutiny jako helikoptéra."Brrr," ošklivostí se otřásl a pravil. " Propánajána, kde jsi na tom byl, že mám rád žížaly?"Brokol se trochu začervenal, to jak se zastyděl, že neví co má Vrtule rád. "Mám rád šťávu z mladých výhonků dubu" řekl Vrtule. "Nic o mně nevíte vy břídilové. Ani to, že umím létat i bez vašeho kouzla.Neříkám, že nejsem rád, že jste mi přičarovali tu vrtuli, létá se mi s ní mnohem líp, ale docela bych se bez ní obešel. S vrtulí doletím dál ." " No a to je právě ono" řekl Brokol. Přišel jsem tě požádat, jestli bys se mnou nezaletěl do zahrady, kde bydlím. Rád bych navštívil své kamarády ještě dřív, než začne padat sníh."

18 Punkče Punkče | Web | 8. listopadu 2007 v 14:33 | Reagovat

"Rád bych tě tam Brokole dopravil, ale právě se jsem se chystal ke spánku.  Možná se mi bude chtít zítra...nebo někdy jindy"

Brokol neměl náladu Vrtula dál přemlouvat a začal se vracet zpátky do školy. Kopal si před sebou malý kamínek.

Najednou před vchodem uviděl vílu Leontýnku, která seděla něco si pro sebe mumlala. Brokol se přikrčil a poslouchal.

19 Bára Bára | 10. listopadu 2007 v 18:59 | Reagovat

Zdálo se, že si Leontýnka brouká nějakou kouzelnou formulku. Pohazovala si přitom lesklým růžovým kamínkem. Pak zvolala: "Kamínek sem, kamínek tam, ať jsem tam, kde to nejlíp znám!" Vyhodila kamínek do vzduchu a ve chvíli, kdy ho znovu chytila do dlaní, zmizela. Brokol vyšel ze svého úkrytu a chvíli čekal, jestli se Leontýnka vrátí. Ale nic se nedělo. Vešel tedy do školy a namířil si to ke školní jídelně. Chodbou se linula lákavá vůně. Byl čas večeře ...

20 hadimrcha hadimrcha | Web | 11. listopadu 2007 v 9:50 | Reagovat

Celou cestu přemýšlel, jak Leontýnku poprosí o kouzelný kamínek a jestli mu ho půjčí. Večerní jídlo snědl, aniž věděl jak, stále přemýšlejíc. Pak se loudal chodbou do pokojíčku a vyhlížel směrem ke vchodu, zda se neobjeví Leontýnka. Zítra, zítra jí to řekne, opakoval si ještě když usínal. Spokojeně oddychoval, když mu na víčka sedal sen. Lehounce dosedl a pomaličku začal odvíjet svůj příběh. Brokol se trošičku zavrtěl a propadl se do snu.

21 hadimrcha hadimrcha | Web | 15. listopadu 2007 v 9:58 | Reagovat

Letěl, on opravdu letěl! Nad krajem ozářeným sluníčkem, pod ním tekl potůček, páslo se stádo srnek a na obloze potkával ptáky. Navzájem se zdravili a povídali si, kam který letí. Brokol nevěřil svým očím! Snad si to vyčaroval, snad je to sen. Krajina pod ním se měnila a najednou ji začal poznávat, támhle je přece jeho zahrádka, pole s kukuřicí, plot a u něj Brokolova chaloupka. Už, už se zdálo, že bude doma, když tu náhle se zvedl velikánský vítr, ze země zvedal listí, větvičky i smítka trávy. Brokol se snažil něčeho chytit, ale nešlo to a on náhle začal padat a padal a padal....

Probudil se celý opocený ve své postýlce tady ve škole. Tiše začal vzlykat, protože si uvědomil, že to byl jenom sen a jemu se tak moc stýská po kamarádech ze zahrádky. Opravdu je do zimy už neuvidí? Rozhodle se, že za Leontýnkou půjde ještě teď v noci, aby si to náhodou do rána nerozmyslel.

22 hadimrcha hadimrcha | Web | 16. listopadu 2007 v 23:34 | Reagovat

Opatrně vykoukl z pokojíčku a tiše, tichounce, jako myška našlapoval na koberec, který ležel po celé chodbě. Už se pomalu blížil ke dveřím na vílí straně  internátu, když uslyšel drobounký hlásek z jedněch dveří. "Brokole, počkej, já už jdu za tebou. Co tady hledáš! Víš, že by jsi měl ohromný průšvih, kdyby tě tady profesor našel ", zašeptala Leontýnka a chytila skřítka za ruku a rychle ho vtáhla k sobě do pokojíčku. Skřítkovi se rozklepala kolena a tiše se k Leontýnce přidal. "Já bych, chtěl, teda, prosim tě, mohla by jsi mi prosím, dát, teda půjčit kamínek? Mě se tady stýská po kamarádech, víš!"

23 Jitka Jitka | 25. listopadu 2007 v 9:41 | Reagovat

Leontýnka se zamyslela, vrtalo jí hlavou, co kdyby Brokol ten kamínek cestou ztratil? Co by si potom počala? Nakonec si řekla, že přátelé si musí pomáhat a tak Brokolovi kamínek slíbila." Nemůžu ti ho půjčit hned ale přijď si pro něj zítra brzy ráno a budeš ho mít" řekla Leontýnka a běžela honem do svého pokoje. I Brokol se celý rozradostněný vrátil do svého pokoje. Vzrušením nemohl ani usnout, jak se těšil, že ráno se bude moci s pomocí kamínku vydat do své rodné zahrady za kamarády....

24 hadimrcha hadimrcha | Web | 27. listopadu 2007 v 10:43 | Reagovat

... a konečně bylo ráno. Brokol rychle vyskočil z postýlky, umyl se a učesal, pojedl něco hroznových kuliček, zapil je šťávou z černého rybízu, skočil do kalhotek, nasadil si čepičku a vyběhl na chodbu. Teprve u dveří do Leontýnčiny světničky se uklidnil. Opatrně zaťukal a čekal. Zdálo se mu, že u dveří stojí celou věčnost, než se otevřely. Leontýnka opatrně vyhlédla, vystršila nejprve hlavu, pak se opatrně vysoukala celá , chytila skřítkovu ruku do své, ve druhé měla zmízíkový kamínek, zašeptala:" Kamínek sem, kamínek tam, ať vidím to, co tak rád mám!" Kamínek zmizel v Leontýnčině pravé ruce a s ním zmizel i náš milý Brokol.

25 hadimrcha hadimrcha | Web | 28. listopadu 2007 v 12:23 | Reagovat

... a bylo ráno. Brokol vyskočil z postýlky, nasoukal se do nohaviček, na hlavu dal čepičku, sezobl tři hrášky a zapil je vodou. Byl po snídani a spěchal tichou chodbou za Leontýnkou.  Když přišel k jejím dveřím, zlehounka zaklepal, nejprve se nic nedělo, pak se tichounce otevřely dveře a v nich se objevila Leontýnčina hlava, pak jedna noha                                        a ruka. Pak už byla víla na chodbě celá a chytila skřítka za ruku. Ve druhé měla kamínek a pak

začala kouzlit. Když kamínek vyhodila do výšky, zašeptala zaříkávadlo: "Kamínek sem, kamínek tam, dones nás prosím tě, kde to rád mám!", pak skřítkovu ruku stiskla trochu silněji a naráz oba dva zmizeli.

26 Jitka admin. Jitka admin. | 2. prosince 2007 v 22:08 | Reagovat

Brokol se nestačil ani nadechnout a už byl doma v rodné zahradě i s Leontýnkou. Ta, protože měla obavy, aby Brokol kamínek neztratil, raději cestovala s ním. To bylo radosti! Jen se ocitli na louce pod Brokolovým domečkem, seběhli se všichni obyvatelé zahrady. Přišla víla Lísečka i žížala Hermana, objevil se i pavouček Konyáš. Jen ježčí rodinka chyběla, protože tvrdě spí, zimním spánkem. Všichni Brokola vítali a vyzvídali, jak se má v kouzelnické škole a co všechno se naučil. Brokol povídal a povídal a v tom jako vítr přiběhla veveřice Běla i se svými neposednými dětmi. To bylo křiku! Všechno chtěli slyšet znovu a dělali takový rámus, že probudili i sovu Húlalku a ta slétla na louku celá rozmrzelá. Trávou se loudala i housenka Majka kterou sova málem zašlápla. No bylo to na louce jako v úle. Jen víla Leontýnka byla zticha jako pěna. Trnula, aby se Brokol příliš nezdržoval, protože se museli do večerky vrátit do školy, aby nikdo nepřišel na to, že si udělali výlet. Začala Brokola tahat za rukáv kabátku a upozorňovala ho, že už nemají moc času. Brokol by nejraději zůstal doma ale nešlo to. nemá ještě hotové všechny zkoušky a tak se po chvilce se všemi rozloučil a tak jak rychle se přemístili na louku, stejně rychle se zase vrátili do školy. brokol Leontýnce poděkoval a oba tiše vklouzli do svých komůrek a šup pod peřinu.Brokol ještě dlouho nemohl usnout, hlavou se mu honily myšlenky na jeho kamarády a na setkání s nimi....

27 hadimrcha hadimrcha | Web | 9. prosince 2007 v 15:06 | Reagovat

Uplynulo několik měsíců a Brokol spolu s Leontýnkou patřili mezi nejlepší žáky kouzelnické školy U starého splavu. Profesorka Jiřinka a profesor Prokouk je nejvíce chválili v ředitelně  a ředitelka Vanda jim za dobré výsledky dovolila na dva celé dny opustit školu. To bylo radosti. Sedli si spolu večer do jídelny a dělali si plány na volný víkend.

28 Jitka admin Jitka admin | 10. prosince 2007 v 9:03 | Reagovat

Usilovně přemýšleli, kam by se vydali na výlet.Nakonec se rozhodli, že se s pomocí kouzelného kamínku vloudí do některé pohádky a že to v ní svými kouzly trošku zamotají. Vyhrála to pohádka o Karkulce...

29 hadimrcha hadimrcha | Web | 10. prosince 2007 v 12:48 | Reagovat

Jak řekli, tak udělali. Ráno se přenesli do chaloupky, v níž bydlela Karkulka, chvíli si to tam prohlíželi a pak Brokola napadlo, že Karkulce přičarují ještě šest sestřiček. "Zavři oči, sevři pěst, ať je tady děvčat šest."

A v pokojíčku, kde spala Karkulka, bylo najednou šest postýlek a v těch, odpočívalo šest naprosto stejných děvčat. To bude mít babička radost, až k ní děvčata příjdou na návštěvu, že. Když se víla se skřítkem dostatečně vynadívala na spící sestřičky, napadlo ji , že těch vlků by mělo být také šest.

"Ukaž oči, ukaž pěst, a těch vlků, ať je šest!" No to bude mela, až se v lese potkají, smál se Brokol a pospíchal za Leontýnkou.

30 Jitka admin Jitka admin | 3. ledna 2008 v 10:29 | Reagovat

Když šest Karkulek a šest vlků, nemělo by být také šest babiček? Přemýšlel Brokol. Honem se běžel poradit s Leontýnkou a když ji sdělil svůj nápad, Leontýnka zajásala " to bude mazec "! "A k tomu ještě vyčarujeme šest myslivců". Jak si řekli tak také udělali. To byl druhý den v lese nával, když šly Karkulky gratulovat babičce k narozeninám.V houští číhalo šest vlků na šest Karkulek s košíčkem. Ještě, že vyčarovali tolik babiček, jedna by určitě nemohla vypít všechno víno co Karkulky babičce nesly a ani tolik bábovek by jedna  babička určitě nesnědla. Když si Brokol s Leontýnkou uvědomili, jak tu pohádku zamotali a že už jim končí dvoudenní volno, které jim ředitelka školy udělila, rychle vše vrátili pomocí kamínku zpět. Co kdyby to nestlihli? To by byla pěkná kalamita! Jak by potom asi maminky vyprávěly svým dětem pohádku o Karkulce? Všechno dobře dopadlo, v pohádce zůstala jedna Karkulka, jedna babička a jeden vlk. I myslivec zůstal jen jeden. Oba nezbedníci, Leontýnka s Brokolem se vrátili do školy a jen se pochichtávali, jak to v pohádce na chvilku zamotali.

31 hadimrcha hadimrcha | Web | 4. ledna 2008 v 14:19 | Reagovat

Ve škole začaly opět obyčejné starosti, naučit se vařit s hrnečkem, používat oslíka, který třese peníze, ubrousek, který se sám prostírá,  nejvíce práce školákům však dala práce s živou a neživou vodou. Té se opravdu trochu báli! Co kdyby se jim pak nepodařilo, své berušky sedmitečné, na nichž se učili, probudit! To by pak byla ostuda a všechny ostatní hodiny by za trest museli být proměněni v berušky sami a ostatní by se učili na nich. Brokol si dokonce trochu živé vody schoval do malé lahvičky, přesto, že to bylo přísně zakázané. Doufal, že by jej víla Valentínka probudila.  Tak ubíhal den za dnem a blížil se čas kouzelnického soutěžního klání O pohár profesora Čáryfuka. Na tuto soutěž se sjedou každoročně učni a učnice ze všech tří kouzelnických škol, které jsou na území naší země. Další dvě učiliště pro skřítky jsou na severu u polárního kruhu, jedna v horách jižní Ameriky a pak ještě v hlubokých lesích na Sibiři. První kouzelnická škola byl na území Jeseníků, pod Čertovými kameny. Ale protože čerti se s kouselnými tvory nesnesou, musela být přestěhována na blíže neurčené místo na Moravě a v Čechách. Tak se tedy blížila soutěž a naši hrdinové se museli

usilovně věnovat studiu a na další lumpárny měli jenom málo času. Přesto však jednou ......

32 Jitka admin Jitka admin | 4. ledna 2008 v 17:34 | Reagovat

Jistě všichni víte, jak vypadá takový prales. Je to samý vyvrácený strom, houští nemá konce a hustým porostem kapradí rostoucího na stinných místech by člověk jen těžko prošel. Ale naše víla a skřítek, to byli kabrňáci. A tak jednu volnou neděli se vydali na průzkum pralesa, který obklopoval jejich školu.Pro jistotu, aby se neztratili, vzali si s sebou klubko příze.Jeho konec kousek za školou zatížili balvanem a jak se prodílali houštinami, klubíčko pomalu rozmotávali.Už ušli drahný kus cesty, když najednou Leontýnka vykřikla."Jejda Brokole, podívej se tam pod tu velkou skálu. Vidíš tam to světýlko"? Brokol se zahleděl směrem, kam Leontýnka ukázala a opravdu, v dálce se mihotalo žluté světlo....

33 hadimrcha hadimrcha | Web | 5. ledna 2008 v 13:44 | Reagovat

Jak se k němu blížili, světlo nabývalo na intensitě a kolem se ozýval nádherný zpěv. Leontýnku i Brokola přímo přitahoval a lákal. Skála byla krásně bílá a lesklá, dole u země se krčil malý otvor a z něj se linulo světlo. Oba dva dobrodruzi se u otvoru zastavili a nakoukli dovnitř. Zaskočilo jim v krku z toho co uviděli.

34 Jitka admin Jitka admin | 11. ledna 2008 v 22:36 | Reagovat

Uvnitř jeskyně zářilo oslňující světlo, od mramorových stěn skály se odráželo a vrhalo na celý prostor nádherné třpytky. Líbezná hudba, která se celým prostorem  šířila by očarovala každého. Očarovala i naše malé čaroděje.Zůstali stát ve vchodu do jeskyně jako Lotova žena. Na první pohled nebylo zřejmé odkud ta hudba vychází. Když si Brokol a Leontýnka zvykli na to oslňující světlo, všimli si, že téměř u stropu jeskyně je podivný ochoz a na něm sedí malincí človíčkové s hudebními nástroji. To oni tak překrásně hráli. Z jednoho kouta jeskyně krásně zněly varhany. Hudba vyvolávala v našich návštěvnících touhu přidat se do tance k ostatním. Kdo byli ti ostatní? Leontýnka se Brokolovi svěřila, že slyšela o podobných tanečních rejích od starších víl a všechno nasvědčovalo tomu, že se právě na jednom takovém reji ocitli...

35 hadimrcha hadimrcha | Web | 13. ledna 2008 v 18:00 | Reagovat

Už,už se dali do tance, když je někdo zadržel. " Tam nesmíte, vždyď těm malíčkům rozbouráte celý sál. Klidně stůjte a poslouchejte. Malíčkovská hudba přináší krásu a uklidnění duše i venku!" promluvil k nim známý hlas. Byl to Isidor, který měl za úkol tyhle dva výtečníky sledovat. Leontýnce zaskočilo v krku a začala velice rychle dýchat, Brokol se  bál pohnout. Tak a teď to má, vyloučí ho ze školy a spolu s Leontýnkou budou mít ohromnou ostudu. Začal zvolna namotávat provázek, když mu Isidor zadržel ruku. "Počkej, nedělej to, ještě se nevracíme. Když už jsme až tady, navštívíme jednu starší vědmu, která bydlí ve staré muchomůrce s bílými tečkami na hlavě. Potřebuji se jí taky na něco zeptat." řekl Isidor a vzal je oba kolem ramen.....

36 Jitka  admin. Jitka admin. | 13. ledna 2008 v 18:43 | Reagovat

Oba nezbedníci byli rádi, že jim Isidor nevyhuboval a doufali, že to na ně ve škole neřekne. Rádi se s ním vydali k vědmě a byli zvědaví, co je tam čeká. Zdálo se jim směšné, že právě Isidor se na něco potřebuje zeptat. Pokládali ho za dost chytrého. "No, necháme se překvapit" špitl Brokol do ucha Leontýnce. Trochu oba mrzelo, že nemohli zůstat v tom vílím světě a nezatančili si s nimi ale kdo ví jak by to dopadlo. Vždyť dostat se do tance s vílami není radno. Víly utancují k smrti každého, kdo jim padne do osidel. A tak je dobře, že naše malé kouzelníky Isidor odvedl dřív, než mohli divokého reje okusit....

37 hadimrcha hadimrcha | Web | 14. ledna 2008 v 16:05 | Reagovat

Čekalo je ale překvapení, Isidor, je vedl nazpět ke škole a na dotaz proč, mlčel. Zastavil se na chvíli ve své školní vrátnici a když přišel nazpět měl přes ramena přehozen těžký černý plášť. "Tak se mě pořádně držte, ať vás nestratím", řekl a přehodil si plášť přes svá široká ramena. Oba nezbedové se chytili Isidora každý za jednu ruku a raději zavřeli oči, netušili co se stane. Mysleli si, že poletí vzduchem, ale zatím, Isidor vešel i s nimi do budovy školy a zamířil ke sklepům. "Vždyť nás někdo uvidí!" špitla Valentínka, ale pak si uvědomila, že potkali několik permoníků a trollů a nikdo je neviděl. Pochopila, že kdo se drží Isidora, který má kouzelný plášť na sobě, stává se neviditelný. Tak tedy prošli celým nádvořím až k těžkým sklepním dveřím. Isidor je na chvíli schoval pod plášť a opatrně otevřel. Na všechny dýchlo teplo a zvláštní vůně. Jako by jste vešli na palouk do lesa, kde rostou houby. Po schodišti už kráčeli rychleji, ale pořád se drželi školníka za ruku. Přišli do veliké chodby v níž pobíhali malí i větší  hlemýždi a neustále přenášeli na svých domečcích vlhkou hlínu. Brokol s Valentinkou jenom kulili oči, když se před nimi otevřel veliký sál plný hub, hříbků, houbiček a muchomůrek.

Všechny spaly a vydechovaly onu již dříve zmiňovanou vůni.  Bylo jich tolik, až oči překážely. Na samém konci byl kopeček a na něm se ztěžka  držela obří muchomůrka. Byla velmi stará, klobouček měla popraskaný, ztěžka dýchala a mžourala očima. Ještě, že sem dneska přišli, kdo ví, zda by ji ještě zítra našli. Hlemýždi by ji už asi měli odklizenou a její obyvatelku by těžko v tolika muchomůrčích domečcích hledali.

38 Jitka admin. Jitka admin. | 21. ledna 2008 v 21:52 | Reagovat

Brokol horečně přemýšlel, proč je sem, mezi všechny ty houbičky Isidor přivedl. A kdo je vlastně ta vědma, kterou hledají a co od ní Isidor chce?  Tyto otázky se honily hlavou obou malých čarodějů. Ani Leontýnce to nebylo jasné a tak jim nezbylo, než čekat....

39 hadimrcha hadimrcha | Web | 25. ledna 2008 v 11:53 | Reagovat

Byla to záhada, ve škole přece měli zrcadlo pravdy, které odpovědělo každou otázku, profesorka lenochod - Mirjam, také byla chodící encyklopedie, tak co tam vlastně chtěli! Opatrně se přišourali k obří muchomůrce a Isidor zlehounka zahrál na píšťalku. Pojednou se všichni tři ocitli v nějaké vatové kouli a v ní na ně promluvila vědma. Nikoho neviděli, ale tušili, že tady je. "Proč, se Isidore sháníš po svém otci? Je to už dávno co odsud odešel a kdyby chtěl jistě se vrátí. Můžu mu odevzdat tvůj pozdrav , ale víc po mě nechtěj. Až bude čas, vrátí se a ujme se vlády na této škole! A teď už jděte,hledají vás!" dodala ještě na rozloučenou a všichni tři se opět ocitli mezi muchomůrkami. Kryti neviditelným pláštěm, pospíchali na školní dvůr, odkud se ozývaly hlasy. Všichni je hledali a volali jejich jména. No, panečku to bude zajímavé, jak se dostanou do Isidorovy vrátnice a na co se vymluví, že neslyšeli jak jek všichni volají.

40 Jitka admin. Jitka admin. | 25. ledna 2008 v 14:10 | Reagovat

Leontýnce vrtalo hlavou, kdo je asi Isidorův otec a proč odešel. Pochybovala však, že jim to Isidor jen tak prozradí.

Myslela si, že budou muset s Brokolem vymyslet nějakou lest aby se jim svěřil. Mýlili se však. Isidor jim ochotně sdělil, že jeho otec byl mocný kouzelník ale zamiloval se do zlé čarodějnice, která ho kouzlem obloudila a chtěla se zmocnit jeho nádherného sídla na křišťálové hoře. Nepodařilo se jí to a v nenávisti proměnila Isidorova otce v dračí příšeru, která je tak obrovská, že nemůže svůj křišťálový hrad opustit. Leontýnka s Brokolem začali přemýšlet, jak by se dalo kouzlo zrušit a Isidorova otce osvobodit. Zatím, co urputně přemýšleli, ocitli se ve školníkově vrátnici. Isidor sundal kabát a rázem se všichni tři stali zase viditelnými. Tvářili se, jako by se nic nestalo a nikde nebyli. Všichni jen nechápavě kroutili hlavami ale nakonec byli rádi, že všechno dobře dopadlo a ti tři výletníci se vrátili...

41 hadimrcha hadimrcha | Web | 27. ledna 2008 v 22:39 | Reagovat

Tak plynul čas a naši hrdinové se učili a šprtali, aby byli co nejmoudřejší. Nezapoměli na svůj slib, který si dali po návratu od vědmy Pavoučnice, která jim prozradila, kde se nachází Isidorův otec. Všechno co už znali a uměli, jim ale stále připadalo málo, na tak přetěžký úkol, který je čekal. Věděli, také, že sami dva na to nebudou stačit a proto začali hledat mezi svými přáteli, kdo by jim byl asi nejužitečnější.

42 hadimrcha hadimrcha | Web | 2. února 2008 v 18:17 | Reagovat

Budou potřebovat někoho silného, např. Valibuka, někoho rychlého, asi krtka Rypáčka a ještě, asi poprosí Medulínku, drobounkou a jemnou vodní vílu, zda by s nimi nešla do toho dobrodružsrví. Přemýšleli a přemýšleli a pak šli za Isidorem s hotovým nápadem. On je všechny naloží do ranečku, vezmou si plášť neviditelnosti a vydají se za starým čarodějem. " No, ale na něco jste děti zapoměli, musíme se přece  vrátit do večera, aby na to ředitelka Vanda nepřišla! To by bylo opravdu zlé. Tak ještě vymyslet jak se dostat k botám sedmimílovým, které Vanda má ve své skříni. ", řekl Isidor a začal přemýšlet. Brokol si vzal za úkol najít Valibuka a říci mu o jejich smělém plánu. Víla Leontýnka slíbila, že promluví s Medulínkou a krtkem Rypáčkem.

43 hadimrcha hadimrcha | Web | 14. února 2008 v 15:51 | Reagovat

Přiblížily se prázdniny, všichni se těšili, že se podívají domů. Jenom naši spiklenci se chystají na nebezpečný výlet na Křišťálovou horu. Celý týden se scházeli u školníka Isidora, tam Leontýnka sepisovala věci, které si s sebou musí vzít.  Tak za prve - nesmí zapomenout na kouzelný plášť, za druhé nebyly by k zahození  váček z kozí kůže, v němž se dá přenésr jakkoliv velký předmět, aniž  by byl vidět. Ten, ale leží u ředitelky ve skříni a tak se budou muset domluvit, jak jej od ředitelky dostat. To bude práce pro Brokola, má dobrou vyřídilku a snad se mu podaří Vandu poprosit a ona mu jej půjčí. Za třetí si budou muset zajistit lahvičku s mrtvou a živou vodou. S tou umí čarovat hlavně  Medulínka, to bude její parketka. Valibuk je dosti silný, aby je všechny unesl na zádech, ale přesto, nebude k zahození mít pro něj konzervičku Silaobra, což je takový trochu životabudič pro siláky. No a nakonec, by si měli s Rypáčkem zopakovat podzemní orientaci a dohlédnout, na to,aby měl dostatečně ostré drápky.

44 hadimrcha hadimrcha | Web | 20. února 2008 v 21:07 | Reagovat

Čas utíkal a najednou byly prázdniny tady. Všichni se těšili na dlouhé skoro měsíc trvající volno. Naši přátelé si dali poslední informace a připravili se na noc, kdy bude zatmění měsíce. Tehdy vyrazí na odvážnou cestu na křišťálovou horu. Brokol s Leontýnkou znovu a znovu probírali jednotlivé  podrobnosti cesty a snažili se potlačit nervozitu. Ještě se jednou vyspí a půjdou na to. Všichni dobrodruzi budou dnešní  noc jen těžko usínat.

45 Jitka admin. Jitka admin. | 21. února 2008 v 9:45 | Reagovat

Nadešl čas. Úderem čtvrté hodiny ranní se vydali Brokol, Leontýnka a všichni ostatní, kteří se měli dobrodružné výpravy zúčastnit na cestu . To právě začínalo zatmění. Isidor nervozně žmoulal v ruce kožený váček, který je měl všechny přenést na skleněnou horu. Ještě chybělo přehodit si přes ramena kouzelný plášť. Členů této nebezpečné výpravy bylo dost a tak si museli Brokol a Leontýnka zalézt do kapsy kabátu aby se všichni vešli. On totiž Valibuk zabral dost místa pod pláštěm. Isidor zamumlal nějaké zaklínadlo, znělo to jako abrakadabra a v mžiku stáli před skleněným hradem na skleněné hoře. Ještě, že bylo to zatmění měsíce, jinak by se hrad v měsíční záři třpytil a jen by naši spiklenci opustili kabát, který je dělal neviditelnými, byli by snadným terčem pro stráže, které hlídaly vchod do hradu. Dva statní lvi s obrovskými tesáky seděli před vraty a zdálo se, že spí...

46 hadimrcha hadimrcha | Web | 24. února 2008 v 20:20 | Reagovat

To byla právě chvíle vhodná pro Rypáčka, ten se hned dal do hloubení štoly. ostatní se posadili pohodlně pod pláštěm, který měl na sobě Isodor  a čekali až na ně lehounce zavolá, že mohou prolézat. Isidor je opatrně naskládal do brašny, pak se lehce zamotal do pláště a zmizel ve štole.

47 Jitka admin. Jitka admin. | 29. února 2008 v 18:38 | Reagovat

Štola byla dlouhá a tak akorát široká aby tudy proklouzla parta odvážných vysvoboditelů. Když se dostali až na konec chodby, zjistili, že jsou přímo ve velkém sále plném křišťálových lustrů, které celý prostor zalévaly nádherným světlem. Všechno by bylo krásné, jen kdyby ten obrovský sál nezaplňovala obrovská dračí příšera. Byl to Isidorův otec. Jeho smutný pohled přiváděl naše hrdiny až k pláči. Isidor si málem zoufal, když uviděl otce proměněného v tak děsnou příšeru. Všichni horečně přemýšleli, jaké kouzlo jim pomůže odčarovat tu zlou moc čarodějnice Hildegardy....

48 hadimrcha hadimrcha | Web | 2. března 2008 v 13:39 | Reagovat

"Ještě, že jsem si s sebou vzala to kouzelné zrcátko, od mé babičky, velké čarodějky Stříbrovlásky!" pomyslila si víla Medulínka a vyskočila Isidorovi zpod kabátu. Všichni přestali strahy dýchat. Jenom Medulínka, drobounkými krůčky přicupitala takřka k dračí tlapě. Neviděl ji a tak zareagoval na její pohyb pozdě. Medulínka vytáhla z kapsy zrcátko, které ihned zvětšilo svou plochu tak, že ji víla skoro neudržela v ruce. Zavolala jenom  "pomozte někdo!" Brokol ihned přiskočil a z druhé strany zrcadlo podepřel. V tu chvíli se drak ohlédl a jeho pohled skončil v zrcadle. Všichni čekali, co se bude dít. Odlesky světla v zrcadle omámily drakův zrak a on okamžitě upadl do spánku. Nyní byl na řadě další krok, dát draka, který se pohodlně uložil ke spánku, do Vandina váčku.  Cesta však Isidorovi ubrala síly a musel se hodně namáhat, aby draka zvedl a do váčku vstrčil.  "Já si musím trochu odpočinout", řekl Isidor, ale Leontýnka zavrtěla hlavou. Nejde to, Hildegarda se může každou chvíli vrátit a pak by bylo zle. Podala mu láhvičku se Silaobrem a Isidor ji ledním lokem vypil.

49 Jitka admin. Jitka admin. | 2. března 2008 v 15:15 | Reagovat

Silný nápoj se mu okamžitě rozlil v žilách a Isidor pocítil jak se mu do svalů hromadí síla. Napřel svoji sílu na dračí ocas a ten zastrčil do váčku. Kouzlo začalo fungovat a z váčku se stával vak a rázem obepnul celé obrovské dračí tělo. Teď rychle vyslovit kouzelnou formuli. To byl úkol víly Leontýnky. Ta zamumlala jen mikmi, šikmi, kebule a váček jako mávnutím proutku splaskl a ven se soukal Isidorův otec, mocný kouzelník Magnusius. Jeho kouzelnická moc byla ta tam. Když ho čarodějnice Hildegarda začarovala v dračí příšeru, připravila ho i o kouzelnické umění. Jak se s tím Magnusius vyrovná, to je ve hvězdách.Všichni doufají, že se to spraví ale teď není čas na přemýšlení o takových věcech. Honem všichni pod kouzelný plášť a pryč odtud. Hildegarda se může každým okamžikem vátit....

50 hadimrcha hadimrcha | Web | 5. března 2008 v 11:08 | Reagovat

Už se našim přátelům zdálo, že mají všechny strasti za sebou, když se ozval šílený pískot a jekot. To se vracela domů Hildegarda a její hlídací lvi odpovídali strašným řevem, až se zeme třásla. Isidor honem navlékl pře své kamarády plášť a stačil to jenom tak tak. Do oaláce se vřítila čarodějnice , kolem ní poletovaly sovy a u nohou se jí plazili hadi. Protože nikoho neviděla zůstala stát a svýma obrovskýma očima si obhlížela celou místnost. Bylo ji divné, že je prázdná a nikde nevidí svého draka zajatce. Medulínka ani nedýchajíc začala vytahovat mrtvou vodu. Musí ji na čarodějku stříknout dříve, než ona začne čarovat.

51 hadimrcha hadimrcha | Web | 19. března 2008 v 12:22 | Reagovat

Brokol ani nedýchal a Isidorovi se začala třást ramena a plášť se pomalounku dával do pohybu. "Honem, Medulínko! nebo nám spadne plášť a baba nás uvidí" zašeptala Leontýnka a pomohla Medulínce se skleničkou. Medulínka vzala do ruky štětičku, která byla vložena do nádobky, vystrčila ruku knoflíkovou dírkou, že začne stříkat. Jenže bylo to daleko a kapičky dopadly na zem. kde okamžitě působily na hady. Když Isidor viděl co se stalo, udělal krůček k čarodějnici, která se pomaloučku otáčela ,obličejem posetým bradavicemi a rezavými chlupy, směrek k našim neviditelným přátelům. V okamžiku, kdy se první kapičky dotkly čarodějky, svezl se plášť Isidorovi z ramen dolů a všichni se ukázali čarodějce v celé své kráse. Jenom zamžourala očima, víc už nestačila. Medulínka vzala láhev a hodila ji čarodějce na hlavu. Ta se rozbila  a  milou čarodějku uspala.

52 Jitka admin. Jitka admin. | 19. března 2008 v 12:59 | Reagovat

Protože v lahvičce bylo mrtvé vody hodně, uspala babu navždy. To si všichni oddechli, že je nic zlého od Hildegardy nečeká a vydali se štolou zpátky k úpatí křišťálové hory. Čekala je dlouhá cesta domů do kouzelnické školy. Možná, že až se Isidorův otec vrátí do školy, vrátí se mu i jeho schoplnost čaroděje. V to alespoň všichni doufali...

53 hadimrcha hadimrcha | Web | 21. března 2008 v 22:22 | Reagovat

I vydali se na zpáteční cestu. Rypáček pracoval jako o život, ale v ostatních byla malá dušička. Všichni si totiž uvědomili, že nesmí vzbudit spící lvy. Nezbylo jim totiž ani trochu mrtvé vody a bojovat s jejich ostrými zuby by bylo asi pro všechny velmi těžké. Brokol už začal přemýšlet na hlas, " Co budeme dělat, zná někdo radu?"

54 hadimrcha hadimrcha | Web | 5. dubna 2008 v 10:08 | Reagovat

Tu si vzpoměla Medulínka, která je o ročník starší, že vlastně brali kouzlo, jak zlo proměnit v dobro. Je to celkem jednoduché a potřebuje k tomu zrcadlo. Isidor sáhl do kapsy a nachystal zrcadlo. Medulínka jej opatrně otočila tak, aby se doposud spící lvi v něm viděli až se proberou. Pátrala v paměti po kouzelné formulce, ale nějak si nemohla vzpomenout. "Začínalo to nějak jako  Modré nebe, slunce zář, ať  je z tebe přítel náš!  Jejda, když já nevím jestli je to správně?" Všichni se na Medulíínku podívali a nevěděli jak ji pomoci. "V nouzi nejvyšší, přítel nejbližší", ozvalo se z úst kouzelníka Magnusia. "Aha,  už vím!"zajásala Medulínka  a docela pomalu vystoupila před spící lvy. Ti se začali probouzet a nevěřícně mžourali očima. Naši přátelé se krčili k sobě a přáli si, aby toto číslo už bylo za nimi. "V nouzi největší, přítel nejbližší, srdce potěší.  Modré nebe, slunce zář, ať je z tebe přítel náš!" Lvi se protáhli, v očích jim zablesklo a vyskočili na nohy. Všichni měli malou dušičku, ale když viděli jak se oba položili Medulínce k nohám a ona je hladí po hlavách.  Zajásali a bylo všem jasno, že se kouzelná mise podařila.

55 hadimrcha hadimrcha | Web | 17. dubna 2008 v 13:13 | Reagovat

Cesta domů utíkala, všichni se měli co vyprávět. Nejvíce se těšili na příhody, které jim slíbil za své vysvobození kouzelník Magnusius. Ušli už kousek cesty, když náhle kouzelník vykřikl. "Já popleta, já hlava děrovaná, počkáte-li pár okamžíků na mě, hned jsem nazpět. " Nestačili se ani zeptat co se děje a kouzelník jedním mávnutím svého klobouku byl pryč. Nezbylo jim než počkat. Brokol se posadil s Leontýnkou a potichu ji vyprávěl, jak má krásnou chaloupku, a jak je u nich na zahradě dobře. Už se těšili na zbytek prázdnin, které prožijí spolu u Brokola doma.

56 Jitka admin. Jitka admin. | 27. května 2008 v 22:49 | Reagovat

Tento příběh skřítka Brokola a jeho přátel z kouzelnické školy šťastně skončil.  O tom, jak prožili prázdniny v Brokolově zahradě si budeme možná vyprávět zase někdy jindy.

Admin děkuje všem , kteří se na vyprávění podíleli, hlavně pak Hadimršce, která přispěla nejvíce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stazkyobrazky.wz.cz-obrázky od Vás pro Vás
Sisi