Dědeček

12. ledna 2008 v 17:30 | Jitka |  Jen tak
Před časem jsem pojala myšlenku vytvořit rodokmen naší rodiny. Když jsem chodila do zaměstnání, nebylo na něco podobného ani pomyšlení. Je kolem toho spousta práce a to vyžaduje také spoustu času. Teď, když jsem v penzi, zdálo by se, že času mám dost ale opak je pravdou.Pokusila jsem se tedy nechat si některé věci vyhledat v archívech. Ne všechny archívy jsou na to zavedené a tak úspěch byl jen částečný.Někam bych musela zajet a pátrat sama. Tuto možnost jsem vzdala a tak teď srovnávám to, co jsem doposud nashromáždila. Jak procházím dokumenty a třídím fotografie, přišla mi na mysl vzpomínka na mého dědečka z maminčiny strany narozeného v roce 1868.Zemřel sice před více než padesáti lety ale dodnes si vybavuji jak mě hlídal na slunném dvoře svého domu, jak voněl tabákem z fajfky, kterou kouřil, na jeho bílou bradku, která byla kolem úst zbarvena do žluta. To ta fajfka! Stále ho vidím jak sedí na zápraží a pobafává si z ní. Někdy se mi zdálo, že ji spíš jen cumlá, jakoby ze zvyku. Nosíval bílé košile a tmavou vestičku i ve všední den. Měl zámečnickou dílnu, několik učňů a tovaryše. Dvůr jeho domu býval plný zemědělských strojů a dědeček byl mistr na slovo vzatý. S opravami za ním jezdili sedláci z celého širokého okolí.
Babičku znám jen z vyprávění. Zemřela ještě dřív, než jsem se já narodila.
Mám jen její fotografii, která je z posledních let jejího života Dědeček je na dochované fotografii ještě mladík.Dědeček zemřel v únoru 1953, mně bylo sedm let. Vzpomínám si, že jsme přijeli na jeho pohřeb den před jeho konáním. Teta, která se o dědečka starala, když dostal mozkovou mrtvici a bydlela s ním, než zemřel nás uložila do ložnice, kde spávali hosté. Jako dítě jsem tam nikdy nespala ráda. Byla to velká místnost s dvěma postelemi, za kterými na zdi visely gobelíny s tématikou loveckých výjevů. Stropy byly z tmavých dřevěných trámů a celá místnost působila velmi ponuře. Tu noc jsem se tam bála. Druhý den, si vzpomínám, že pro dědečkovu rakev přijel otevřený pohřební vůz, tažený dvěma černými koňmi. Koně měli na hlavách černé chocholy a černé klapky na očích. Pohřební průvod byl tak dlouhý, že jsem konec nedohlédla. Vzpomínka na dědečka je ale stále živá. Byl ko krásný dědeček.
Zatím jsem se nejdál dostala k roku 1793.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zdenka "ren." Zdenka "ren." | 12. ledna 2008 v 18:38 | Reagovat

Tak to tvoje vyprávění, vyvolalo vzpomínku na moje milované prarodiče. Dědeček se narodil v r. 1875 a babička v r.1886 a moje maminka v r. 1924, takže ji měli v pozdním věku, tudíž i já je zažila už ve stáří. Dědečka, který se mnou sedával na lavici v zahradě a kouřil též z fajfky si pamatuju do svých šesti let, milovaná babička nás opustila v mých patnácti. Do dneška na ně vzpomínám s láskou.

2 Canne Canne | Web | 12. ledna 2008 v 21:46 | Reagovat

Mylsím, že je úžasné mít tak krásné vzpomínky, gratuluji k tomu :-). Já si akorát vzpomínám, jak děda vypadal, když umíral na rakovinu, jak jsme nosili babičku na WC (a stále je poponášíme) atd.

3 Macín Macín | Web | 13. ledna 2008 v 10:09 | Reagovat

Tak o tom něco vím,rodokmen jsem dělala taky.Naštěstí moje mamka schovala staré rodné a oddací listy a ještě žijí i vzdálenější příbuzní,takže jsem dala něco dohromady.Bohužel jsem se dostala jen do roku 1844 dál mám jen jméno a místo narození bez data.

4 Zuzka Zuzka | Web | 13. ledna 2008 v 13:35 | Reagovat

To jsou nádherné vzpomínky... Dojímá mě to. Kéž bych i já pamatovala tolik... Rodokmen bych taky chtěla dát dohromady... až bude více času.

5 hadimrcha hadimrcha | Web | 13. ledna 2008 v 17:46 | Reagovat

Rodokmen je nádherná věc, dá hodně práce, ale výsledek stojí za to.

Dědeček byl krásný člověk! Zdraví Hadimrcha

6 Hanka Hanka | 13. ledna 2008 v 18:35 | Reagovat

Genealogie je krásná věda, ale vyžaduje opravdu hodně času a vynaloženého úsilí, má-li přinést výsledky. Kdo to myslí opravdu vážně, pochopí, že vytvořit svůj rodokmen není jen chvilková záležitost. Mám s tím také své zkušenosti, nad matrikami jsem strávila řadu dní. Když v nich najdete své předky, pohltí vás to, že ztratíte pojem o čase a nelitujete peněz za jízdné do archívů. Je třeba vědět, že v běžných archivech tyto prameny nejsou, já jezdím do zemského archivu a mám zkušenost, že je lepší vyhledávat a bádat sám, než prosit zaměstnance archivu. Těch badatelů je totiž tolik, že je chápu, že by nemohli dělat jinou práci, než někomu hledat podklady do rodokmenu. Rozhodující je, ve které oblasti vaši předkové žili, také zda patřili k farnosti katolické nebo evangelické apod. Mnohé zápisy jsou díky špatně čitelnému rukopisu, opotřebovanosti matrik a také švabachu opravdu oříškem. Někdy jsou matriky v tak špatném stavu, že vám půjčí mikrofilm a vy pod prohlížečkou v badatelně sedíte a vyhledáváte. Proč je to tak časově náročné? Také proto, že nedostanete nic půjčit domů, vše studujete jen v badatelně. Nenechte se odradit, přeji všem hodně úspěchů při práci nad rodokmenem!

7 bernardi bernardi | Web | 13. ledna 2008 v 22:43 | Reagovat

jo jo rodokmen. Taky jsem se o něj pokoušel, ale není to tak jednoduché, jak by se to mohlo zdát :o(

8 hadimrcha hadimrcha | Web | 14. ledna 2008 v 15:44 | Reagovat

A ještě něco, někdy je rozumné zajít na místní faru nebo do kostela, tam s najdou záznamy, které v archívech mnohdy chybí.

9 venouch venouch | 19. ledna 2008 v 20:41 | Reagovat

Zdravim, chtěl bych začít pátrat po mých předcích, jenže nevim, jak na takový rodokmen. Jak ho vytvářet, koho vyhledávat a kdo už tam nepatří. Jsou to úplné základy, ale ani na tuto otázku mi neodpověděl google :-D Tak prosím vás :-)

10 Jitka  pro venouch Jitka pro venouch | 19. ledna 2008 v 21:55 | Reagovat

Na tyto otázky dá nejlepší odpověď  http://ilink.cz/genealogie . Já jsem vycházela z rodných listů svých prarodičů. To jsem byla na úplném začátku. Je ke stažení několik typů programů k tvorbě rodokmenu. Já jsem nezvolila zřejmě ten nejšťastnější ale mám to v něm uspořádáno a budu dál hledat jiný program, který mi bude víc vyhovovat. Dopuručuji http://www.ilcik.cz/genealogie/software/

11 venouch venouch | 20. ledna 2008 v 10:42 | Reagovat

Super, díky moc ;)

12 Martina Martina | E-mail | 28. února 2008 v 15:18 | Reagovat

Také jsem se rozhodla sestavit náš rodokmen, sbírám informace, nevím přesně odkud začít. Nyní jsem rozesllala dopisy příbuzným, tak čekám jaké informace mi přijdou. Největší naděje vkládám do poslední žijící sestry mé babičky, ta by si toho mohla pamatovat hodně, musím si ale pospíšit protož jí je 86 let. Tak mi držte palce. díky

13 Jarmila Jarmila | Web | 23. srpna 2009 v 14:50 | Reagovat

Dědeček byl opravdu fešák. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stazkyobrazky.wz.cz-obrázky od Vás pro Vás
Sisi