Pohled z koňského hřbetu

3. března 2008 v 11:36 |  Jen tak
O blahodárném působení jízdy na koni na lidský organizmus jsem se již zmiňovala v minulém článku. Ovšem nenapsala jsem jaký blahodárný vliv to mělo na moje vnoučata. Fotografie už jsou nějaký ten pátek staré ale počítám, že o letošních prázdninách nějaká přibude. O prázdninách u nás bývají vnoučata, protože není možné pro ně zajistit program na celé dva měsíce. Chvíli jsou s rodiči, potom nějaký kroužek, který celoročně navštěvují uspořádá týden soustředění o prázdninách a co potom? Tak nezbývá, než pobyt u prarodičů. Já to vítám, protože jako správná kvočna mám ráda všechna svoje kuřata pohromadě. Jen je potřeba zajistit nějaký program aby se tady nenudili. Několikrát jsme zvolili návštěvu koňské farmy a musím říct, že to bylo vždy báječně strávené odpoledne. Malým "koňákům" se to moc líbilo a nejraději by si odvezli některého koníka domů.
Nemáme na to bohužel podmínky a ani pochopení ze strany dědečka. Pokud jde o mně, já bych byla pro. Splnila bych si svůj dětský sen ale dědeček i přes to, že jsme ho s Katkou dotlačily k tomu, aby sedl na jednoho koně se nedá obměkčit. Sice se mu jízda moc líbila a potvrdil to co říkají odborníci, že se mu pohla snad každá kůstka v těle, ale kůň doma prostě nebude.
I když děti jedním hlasem slibovaly, že budou jezdit každý víkend a budou se o koníka starat a o prázdninách budou sušit seno, dědeček na jejich sliby nenaletěl. Škoda, budu si svůj sen muset splnit až v příštím životě.
Ale o letošních prázdninách si návštěvu určitě několikrát zopakujeme. Já se na to těším možná víc než ta naše vnoučata. Ale pozor, já jsem ještě na koni neseděla. Jednak už nemám odvahu, to za prvé, za druhé kůň by musel nést nežádoucí zátěž v případě mé osoby a to bych mu nepřála a za třetí zlomeniny v mém věku už také nejsou žádoucí. Takže opravdu já na koni, až v tom dalším životě. ;o)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jakub Jakub | Web | 3. března 2008 v 13:31 | Reagovat

Já taky se sestrou  chodívám jezdit na koni, moc nás to baví, teda Andreu o něco víc než já. Před čtyřma rokama měla ruku v sádře a tak s ní na koni jela naše babička, aby náhodou nespadla a to babičce bylo 60 a to ani mamka ani taťka se neodvážili jet, tak se babička obětovala.

2 Zuzka Zuzka | Web | 3. března 2008 v 14:56 | Reagovat

Mám ráda projížďky na koni... Ale člověk mu musí důvěřovat, jinak si jízdu nevychutná. Vnoučátka jsou krásná!

Děkuji, Jituško, za milý komentář na mém blogu, moc mě potěšil! Ahoj!

3 Víťa Víťa | E-mail | 7. března 2008 v 22:32 | Reagovat

Fandím " koníčkové " babičce, je dobré rozvíjet v dětech dobrý vztah ke zvířatům. Chodím půl roku s dvouletým vnoučkem na jízdárnu, kde byla hypoterapie. Velmi se mu ježdění líbí a nebojí se. Bohužel, byť to vede žena, není tam moc dobrý vztah ani k těm koním ani těm dětem. Mnoho křiku, nadávání. Máme to blízko od nás, ale vidím, že prostředí není dobré. Musím se poohlédnout někde jinde.

Jako děvče jsem také chodila na jízdárnu, ale jezdit jsem nemohla, jelikož se mi už po pár krocích koně dělalo zle od žaludku, tak jsem pomáhala alespoň chystat a čistit,abych byla s koňmi.

Obdivuji Vaši obsáhlou práci s počítačem, krásné háčkované věci,náhodně jsem objevila Vaše stránky. Ať se Vám daří.

Já zase žiju kytkama.

4 Jitka  pro Víťu. Jitka pro Víťu. | 8. března 2008 v 9:13 | Reagovat

Kytky jsou také mé hobby a už to se mnou mydlí.  Zahradnictví už jsem navštívila, abych si zajistila Tyrolské muškáty, protože ty plné byly loni pod psa. Protože jsme víc než 600m nad mořem, kvete všechno později než jinde a tak jsem si udělala radost včera na výstavě velikonočních kraslic, modrotisku, proutěných výrobků a dalších věcí patřících k Velikonocům a koupila jsem si alespoň rychlené drobné narcisky a petrklíč.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stazkyobrazky.wz.cz-obrázky od Vás pro Vás
Sisi