Velikonoční zvyky

18. března 2008 v 0:15 | Jitka |  Velikonoce
Mnohé staré tradice se pomalu vytrácejí. Velikonoce mezi ně zatím nepatří ale přesto. Mnozí z vás, především ti nejmladší, pokud nejsou vychováváni v duchu křesťanských tradic, neznají například význam těchto názvů. Proto jsem si dovolila je tady trošku připomenout.
Škaredá středa - nebo také černá či sazometná středa. V tento den lidé bílili světnice i chalupy. Všechno muselo být vynešeno ven z domu, uvnitř nesmělo být vynecháno jediné místečko. Tento den se také vymetaly komíny. Lidé se neměli mračit, jinak by se škaredili každou středu v roce. Je to den, kdy Jidáš zradil Krista - škaredit se, znamenalo žalovat a od toho slova je odvozena škaredá středa.
Zelený čtvrtek - V tento den zní kostelní zvony při mši naposledy, pak umlknou až do Bílé soboty - "odlétají do Říma". Hlas zvonů nahrazovaly o Velikonocích nejrůznější klapačky, řehtačky - nejen malé do ruky, ale především na Moravě i velké klapačky na trakařích. Jejich hluk se rozléhal po celé vesnici a oznamovalo se ranní klekání, poledne a večerní klekání. Na zelený čtvrtek se jedla zelená strava - špenát nebo špenát z mladých kopřiv, aby byl člověk zdravý po celý rok. Jedná se o převzatý zvyk z židovské slavnostní večeře Pesach - připomínající jejich vyvedení z Egypta. Jedná se o mnohem starší zvyk, než nošení zeleného obřadního roucha, proto může onen název pocházet i odtud. Nebo možná proto, že na jaře je vše zelené. O Zeleném čtvrtku se nemá nic půjčovat a s nikým se nehádat, aby se vám všechny hádky vyhýbaly a naopak, aby si k vám našly cestu peníze.
Velký pátek - je dnem hlubokého smutku. V noci ze čtvrtka na pátek byl Ježíš vyslýchán, v pátek pak odsouzen k smrti a ukřižován. V tento den se nepracovalo ani na poli ani v sadu, aby se nehýbalo zemí. Na Velký pátek se děly zázraky a země měla magickou sílu. Otevírala se, aby ukázala své poklady. Poklad označovalo světýlko, nebo kvetoucí či zářící kapradí, otvor ve skále, ze kterého vycházela záře. v tento den se nepralo prádlo, neboť se říkalo, že by pradleny máčely prádlo do Kristovy kreve. Tento den se naposledy chodilo dům od domu, za zvuku řehtaček a nesmely při tom chybět různé říkačky. U nás se tento zvyk udržuje a děti, které chodí s hrkačkami říkají tuto koledu:
Když zvony mlčely, my jsme vám hrčeli,
A to třikrát denně, neprodleně.
Abyste na pána Boha vzpomněli.
Nyní vás prosíme co v koši nosíme,
Udělte vajíčko, krejcárek maličko,
My se za vás pomodlíme.
Aleluja, uslyšíte, když do chrámu pospíšíte
a to ještě dnes.
Hospodyně pro koledníky připravovala obdarování v podobě sušeného ovoce, pečiva, vajec a někdy také drobných mincí.
Bílá sobota je den, kdy bylo Ježíšovo tělo sejmuto z kříže a uloženo do skalního hrobu. Z "Božího hrobu" v kostele se vyzvedla monstrance s Nejsvětější svátostí a také Kristova socha nebo obraz, které se v průvodu nesly obcí. Bílá sobota nebyla ve starém křesťanském světě dnem liturgickým, konala se jen noční bohoslužba tzv. virgilie. Před virgilií se posvětil oheň, od kterého se zapálila velikonoční svíce zvaná paškál a tou se světlo přeneslo do kostela. Svěcení ohně se postupně stalo slavnostním obřadem a římský císař Konstantin Veliký dokonce počátkem 4. století nařídil, že má být celé město osvětleno ohni. Ohniště bylo po vykonání liturgického posvěcení ohně zalito vodou. U nás se na Bílou sobotu světil oheň před vchodem kostela. V mnoha vsích byl zvyk, že se doma uhasila všechna ohniště. Před kostelem vložila hospodyně na hraničku vlastní polínko a když kněz oheň posvětil, vzala žhavý uhlík domů a zažehla jím nový oheň. Jelikož jsou při obřadech vigilie křtění novokřtěnci, kteří nosi bílé roucho, je možné, že název pochází odtud. Bílé roucho je znakem čistoty, připomínající smytí hříchů křtem. V tento den končí dlouhotrvající půst.
Boží hod velikonoční - Připadá na neděli a to se nesmělo nikde pracovat, rodina trávila tento den společně. Ženy a dívky připravovaly pokrmy, zdobily kraslice a chlapci pletli pomlázky či tatary. Světily se velikonoční pokrmy - beránek, mazanec, chléb, vejce a víno, které měly připravit po dlouhém půstu tělo na návrat k tučnější stravě. Kdokoli přišel do stavení, musel dostat kus posvěceného pokrmu. Jedla se velikonoční nádivka, jehněčí maso a holoubata, předem posvěcená v kostele. Toto svěcení mělo kromě symbolického významu i praktický podtext. Po období dlouhého půstu by mohl náhlý přechod k tučné stravě přivodit obtíže. Proto se světily určité pokrmy, které měly tělo na návrat k běžné stravě pozvolna připravovat. Hospodář v tento den obětoval kus svěceného mazance, vejce a víno zahradě, poli a studni, aby byla dobrá úroda, hojnost ovoce a zdravá pitná voda.
Velikonoční pondělí - Tomuto dni se říká také Červené pondělí. Chlapci chodí dům od domu za děvčaty s pletenými pomlázkami z vrbového proutí, které se zdobí barevnými stuhami. Šlehají dívky a vinšují. Například :
Hody,hody,zdravíčko,
dejte klukům vajíčko.
Na pomlázku mašli,
že k vám cestu našli.
Za to dostanou malovaná vajíčka, velcí chlapci zase pohoštění ovocným vínem nebo slivovicí. Je to prastarý zvyk chodit po pomlázce a znamená "omladit".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zuzík zuzík | Web | 18. března 2008 v 18:03 | Reagovat

Tyot názvyŠkaredá středa a tak,jsem dsneska celé dopoledne hledala na internetu.Nikde jsme je nemohla najít - a ty to máš tady.ted už vím,že vždy nejdříve půjdu na TVŮJ blog,a pak až na ooble.cz

2 skaut68 skaut68 | Web | 19. března 2008 v 8:20 | Reagovat

Tak já nevím, u nás na Slovensku se říká škaredá středa popelcové středě - jsem z toho jelen.

3 Adriana Adriana | 19. března 2008 v 15:36 | Reagovat

nevim lidi,mě to osobně příde stejné jako předešlé blogy o Velikonocích...ale má to jednu výjimku...majitel tohodle blogu je šikovnej pže je dobře udělaný...ale moc teXtu..jinak fakt dobrý čteníčko :)

                                                                                                      Adriana

4 Jitka Skaut68 Jitka Skaut68 | 19. března 2008 v 16:55 | Reagovat

Tzv. Popeleční středa je už za námi. Popeleční středa je  první postní den čtyřicetidenního postního období, které křesťané dodržují, než v neděli po prvním jarním úplňku přijdou Velikonoce. Rádo se to plete. Dnes jsme to tady řešily se sousedkama. I křesťanka v tom měla guláš. Přečti si na http://www.vira.cz/popelecni-streda

5 Hanka Hanka | 19. března 2008 v 20:20 | Reagovat

Tak, dnes jsme se snad moc nemračili, když byla Škaredá středa. Na zítra si nachystáme ten špenát nebo nějaký zelený salátek, vždyť bude Zelený čtvrtek ☺.

Jinak bych chtěla vyjádřit svůj názor: Tento článek je VELMI dobře zpracován - co se týče estetiky, krásné verše koledy a vinše. Výborný je také obsah - přehledně a hezky napsáno, je dobré si tyto zvyky připomenout.  

Pro Adrianu: Nevím, kdo jsi, ani které blogy jsi navštívila. Všude, kde se píše o Velikonocích, to bude hodně podobné obsahem - to Tě překvapuje? Ale máš dobrý postřeh - tady je laťka vysoko položena.

A ten závěr se Ti zvlášť povedl (moc textu, jinak fakt dobrý počteníčko :-)))! Ty bys byla schopná napsat o velikonočních zvycích pěti větami? Nechci Tě urazit, ale knížku už jsi přečetla? No nic, raději končím, můj text je dlouhý, tím by ses neprokousala ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stazkyobrazky.wz.cz-obrázky od Vás pro Vás
Sisi