Ach ty slepice...

17. července 2008 v 6:43 | Jitka |  Zvířena
Je půl šesté ráno a já sedím za počítačem a čtu si čerstvé zprávy. Řeknete si, "proč babka nespí, když je v penzi"? Copak o to, babka by spala, ale letos jsme koupili tak uřvané slepice, že by probudily svým "zpěvem", jak opatrně říká sousedka i mrtvého.Takže jsem je šla raději vypustit, aby náhodou nějakého nebožtíka neprobraly z věčného spánku. Nasypala jsem jim zrní, vyměnila vodu a to vše s klackem v ruce, protože máme tak útočného kohouta, že musím být připravena i na variantu lítého boje. Ten chlapík stejně jednou skončí v polívce. A počítám, že to nebude dlouho trvat. Musím ho stále sledovat a vyhrožovat mu, aby ho nenapadlo se přiblížit. Taková je to bestie. Manžel ho sice brání, že takový kohout aspoň slepice ohlídá před dravci a podobnou havětí, ale má to marný. Ještě jednou to zkusí a valí do polívky. Minulý týden jsem se k němu neprozřetelně otočila zády, když jsem si chtěla otevřít branku a už jsem jen koutkem oka zahlédla jeho stín. Měla jsem naštěstí dlouhý župan a on po něm sjel na zem. Jinak bych asi utržila nějaký klovanec. A tohle je ten náš rváč.
To jsem se ale rozkecala. Chtěla jsem psát vlastně o něčem úplně jiném. Jak si tak čtu zprávy, padl můj zrak na tento titulek: Ministr Řebíček loni inkasoval za akcie 44 miliónů . Říkám si, to jsou prachy! Ten člověk je do konce svého života přece nemůže utratit. To, jestli je přiznal v daňovém přiznání nebo ne, to nechám koňovi, ten má větší hlavu. Média už se postarají, aby to rozvířila. Spíš jsem se zamyslela nad tím, jak to vlastně v životě chodí. Jedna generace majetek nahromadí a další ho úspěšně rozfofruje. Takových případů už tu bylo...Čím to asi je? Možná tím, že se na získání majetku mladí nepodíleli a tak jim nepřirostl k srdci, nebo si zvykli žít na vysoké noze už jako děti a potom už to jinak neumí a utrácejí a utrácejí tak dlouho, až najednou není co utrácet. Kdo ví... Taky mi přišlo na mysl, že takhle zapeněžení lidé by ve vládě mohli pracovat bez nároku na plat. Svůj post by mohli brát jen jako službu vlasti. Hned bychom je měli raději, že? To mně ale napadají hovadiny, takhle po ránu co? Asi jsem měla raději ještě spát.
Nezapomínejte na červencovou soutěž a hlasujte TADY
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Standa Standa | Web | 17. července 2008 v 10:06 | Reagovat

Tak ono to už takto kdysi dávno fungovalo, a velmi dobře. Politika se dělala zdarma ve starém Řecku.

Tak mě tak napadá, vzpomněl jsem si ještě na jednu zajímavou věc. Ve starověké Číně lidé platili svému lékaři za to, že jsou zdraví. V momentě, kdy onemocněli, platit přestali. Zajímavá to inspirace pro reformu českého zdravotnictví. :-)

2 Jitka pro Standu Jitka pro Standu | 17. července 2008 v 10:18 | Reagovat

Škoda, že nejsi poradce ministra zdravotnictví. Líp by se na tebe koukalo a mohl bys mu tuto myšlenku nakukat.

3 Jarmila Jarmila | Web | 17. července 2008 v 11:50 | Reagovat

taky máme podobného kohouta. Jeho dny se pomalu začínají sčítat :-)))

Co se týká p. Řebíčka a jemu podobných, mluvíš mi z duše. Standa má dobré nápady, škoda, že ho tam nahoře není slyšet.

4 BloodGirl16 BloodGirl16 | Web | 17. července 2008 v 12:37 | Reagovat

Arigatoo ! za hlások :) aj ja ti ho dám :) A pekný layout :)

5 maks maks | Web | 17. července 2008 v 13:09 | Reagovat

...vidět, že se naši politici činí...

6 Božena Božena | 17. července 2008 v 14:10 | Reagovat

To o tvém kohoutovi, mě rozesmálo a vrátilo o několik /spíš dost/ let zpět. Ještě na starém domě jsme měli velké hospodářství, tak kolem 100ks dobytka, je nás 5 a k tomu se stavěl dům, tak mrazák byl pořád plný a já přikovaná k plotně. No a mezi drůbeží byl jstejný hajzlik kohout, jak ho popisuješ, ale dočkal se trestu. Jednou 2 starší děti si hráli na dvorku, já vařila asi pro 20lidi , nejmladšímu lezly zoubky a nebyl k utišeni.Takže jsem vařila jak indiánská babička, na boku uvázané vřískající dítě a stepovala jsem kolem plotny. Za chvíli křik, nejstarší syn bojoval s klackem s kohoutem, protože se rozběhl proti dcerce a syn pohotově zasáhl. Přesto dcerku drápl do hlavy. Kdybych ho tehdy chytila, tak jak nedokážu nic zabít, tak mu zakroutím krkem. Dva dny se neodvážil slést z ořechu, kam jsem mu chodila vyhrožovat, že půjde do polévky. Měli jsme drůbež ve chlévě společně s prasaty a když jsem šla ráno krmit, musela jsem dávat pozor, protože kohout hned vystartoval a ejhle asi za týden po tom,  co napadl děti, bylo ráno ticho a kohout nikde. Jen v ohradě s prasaty čouhaly jeho pařáty s pořádnýma ostruhama. Asi v noci stadl z bidla a prasata si pošmákla a mě se ulevilo, stejně by mě asi ani polévka z něho nechutnala, tak si na toho tvého dravce dávej pozor, měj se Božena

7 skaut68 skaut68 | E-mail | Web | 17. července 2008 v 14:42 | Reagovat

U babičky, když jsem byla malá, na mě taky jeden skočil. Od té doby je nemám ráda. :(

8 Raduš Raduš | Web | 17. července 2008 v 19:08 | Reagovat

Ahoj Jitko,

dík za úsměvný článek je vidět, že už máš úsměv na tváři. S kohoutem darebárek jsem se setkala v mládí, se synáčkem, který si užívá peněz z rodinné firmy nyní, ale známe se od studenských let a zažít naše zdravotnicví letos jsem měla tu čest také. Ale takový už je život. Na další články od tebe se těší Raduš

9 Jarka Jarka | E-mail | 21. července 2008 v 11:50 | Reagovat

Zlé kohouty znám, ale přesto jsou výjimky. Tak Vám musím říci, že kamarád měl kohouta u 8 slepic. Byl naopak tak krotký, že se k němu chodil doslova "pochovat". Nevěřila jsem svým očím, když na něj zavolal a hop do náruče, na zády, pařáty nahoru, hlavu div ne vyvrácenou. No a prostě chlape drbej, mám to rád. Škoda, že jsme neměli u sebe minimálně foťák, o kameře nemluvě. Nejsou všichni kohouti stejní... (jako lidé - ach ta příroda!).

Mějte se a držím palce, ať se zkrotí. Jarka

10 Antarra Antarra | Web | 1. září 2008 v 12:50 | Reagovat

Před lety jsem byla na týden na prazdninách u tety na vesnici. Měla hrozně plachého kohouta. Pořád jsem se s ním snažila přátelit, až konečně, na konci pobytu mi opatrně doslova zobal z ruky.

Dlouho jsme pak za tetou nejeli, pak až zase zhruba za 3/4 roku... a hle, kohout si na mě pamatoval a (sice ostražitě) za mnou přišel zobat zrní z ruky =)

11 Jitka pro Antara Jitka pro Antara | E-mail | Web | 1. září 2008 v 13:53 | Reagovat

To je opravdu vzácný jev. Náš minulý kohout sice nezobal z ruky, ale byl mírumilovný. Zato tahle potvora jen číhá, kdy nebude člověk ve střehu a už letí.

12 Rostislav Rostislav | E-mail | Web | 19. června 2012 v 17:06 | Reagovat

Heej tak to je libovýý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stazkyobrazky.wz.cz-obrázky od Vás pro Vás
Sisi