Když jsem byla malé štěně...

10. října 2015 v 22:43 | Jitka |  Bígl
Narodila jsem se 1.5.2011 a přišla jsem do mé nové rodiny vyplnit prázdné místo po bíglici Yorze. Moje nové pánečky jsem si vybrala sama. Když přišli hledat štěňátko, vytušila jsem, že tam se budu mít dobře a hned jsem se utrhla od svých sourozenců a začala jsem se motat kolem paniččiných nohou. Bylo to mazané, protože panička mě hned vzala do náruče a byla jsem jejich. Cestou v autě mně bylo hrozně blbě, bylo jasné, že cestování autem nebudu nikdy snášet. U paničky na klíně se to ale dalo vydržet. V novém domově, čímž nebyla žádná bouda na zahradě, ale krásný, nový pelíšek v obýváku a mně se hned udělalo dobře. Jen jsem se trošku rozkoukala, už jsem začala předvádět, co ve mně je. Okusovala jsem všechno dřevěné kam jsem dosáhla, brala jsem páníčkům papuče i boty. Chtěla jsem je rozptýlit, aby už nesmutnili po Yorze. Pánečkovi se to moc nelíbilo, protože on mě nechtěl. Nechtěl už žádného psa, ale panička si mě vyprosila. Postupem času jsem si pánečka získala a dnes jsme nerozlučná dvojka. S pánečkem chodíme na procházky a s paničkou zase moc ráda vařím. Občas ji totiž něco upadne na zem a to je moje. Taky se ráda nechám chovat a mockrát se mně podařilo usnout paničce na rameni. Večer se s pánečkem díváme na televizi a já u toho pokaždé usnu. Ale když slyším vrznout dvířka u ledničky, nebo panička zašustí s nějakým papírem, běžím se podívat co se chystá na baštu. Chodím taky kontrolovat, jestli slepice nedostávají lepší žvanec než já a když ano, vždycky jim packou mezi šprušlema výběhu něco vyšťourám. Když páneček začne zatápět v krbu, ráda mu pomáhám dělat třísky a taky poctivě hlídám, aby náhodou někdo nepovolaný neprošel kolem domu. Hlavně nemám ráda, když se tady motají cizí psi. Jinak jsem společenská a vítám každou návštěvu. Mám k dispozici celou zahradu. Občas paničce něco vyhrabu, ale vždycky mně to odpustí, protože ví, že hledám myši a ne její cibulky. Tak jsem vám na sebe něco napráskala a teď ještě koláž z fotek, kterou udělala panička.


 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 10. října 2015 v 22:57 | Reagovat

Mít něco chlupatého, pejska nebo kočičku, je opravdu radost. Ale kdo by se o tyto krásné radosti nechal ošidit. :-)

2 Jarmila* Jarmila* | Web | 10. října 2015 v 23:20 | Reagovat

Jituš, velmi krásně nám Sára vylíčila svůj příchod k vám a pobyt. :-)
Koláž se ti moc povedla. Je na ní vidět, jak rostla.
Je u vás spokojená, to je vidět z každé fotky.
Musím ti pochválit nádherné záhlaví. :-)
Přeji hezkou neděli. :-)

3 Hanka Hanka | E-mail | Web | 10. října 2015 v 23:20 | Reagovat

To je moc krásné vyprávění, Jituš, a krásné jsou i fotky.
Sára je milý a hezký pejsek, má naprosto nevinný kukuč. :-)

4 Janka Janka | E-mail | Web | 10. října 2015 v 23:25 | Reagovat

Sára vítá návštěvy opravdu srdečně a je moc společenská. Má zkrátka dobré vychování a vzorné páníčky. :-) Snaží se je rozveselit, poškádlit a zaměstnat, aby ten život neměli tak jednotvárný. A myslím, že se jí to daří. :-)

5 Helena Lišková Helena Lišková | E-mail | Web | 10. října 2015 v 23:41 | Reagovat

To už jsou čtyři roky?????? To tak strašně letí!!!! Krásně napsaný článek...Sárince posílám pusu na čeníšek. Plnou pejsků by jí mohlo závidět jak se má dobře. :-)  :-)

6 ohnice ohnice | Web | 11. října 2015 v 0:17 | Reagovat

Super článek bezvadné fotky :-P

7 Ajka Ajka | Web | 11. října 2015 v 0:30 | Reagovat

Šikulka Sára ;-)  :-)

8 Zdenka Zdenka | E-mail | Web | 11. října 2015 v 6:28 | Reagovat

Krásné povídání o Sáře, má se u vás dobře ;-)  :-) Naší Lassii budou příští měsíc taky čtyři roky :-D

9 Miloslava Miloslava | 11. října 2015 v 8:08 | Reagovat

Stále říkám,jak ta ,,modelka,,Sárinka se má dobře.Jituš krásně jsi nám to posala a máš super záhlavíčko. :-)

10 VendyW VendyW | E-mail | Web | 11. října 2015 v 8:28 | Reagovat

Biglíci jsou roztomilí ale velmi svéhlaví pesani. A velcí neposlušní zdrhači. Na dest zdrhačů připadá jeden nebo dva kteří nezdrhají. ;-)

11 Jarka Jarka | Web | 11. října 2015 v 8:41 | Reagovat

Na Yorgu si pamatuji a vzpomínám i na začátky Sárinky u vás doma.
Byl to lumpík, ale k pomilování a nedivím se, že si ji nakonec oblíbil i tvůj manžel. :-)  ;-)

12 Iva Iva | E-mail | 11. října 2015 v 8:45 | Reagovat

Sladký psí život!
Nikdy není sama doma, nikdy se nenudí, je venku i uvnitř, má svou smečku, pořád se u nich něco děje.

13 Alfirin Alfirin | E-mail | Web | 11. října 2015 v 9:48 | Reagovat

Šmudlíček <3 Je hrozně moc roztomilá :-)

14 Hanka Hanka | 11. října 2015 v 9:51 | Reagovat

Tohle vyprávění o pejskovi se moc povedlo :-) . Ale také zírám, že Sáře jsou už 4 roky. Má štěstí, že žije zrovna u vás. :D

15 Milada Milada | E-mail | 11. října 2015 v 9:53 | Reagovat

To je překrásný životopis - napsaný i ve skutečnosti :-)

16 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. října 2015 v 12:45 | Reagovat

Krásný článek i fotky. Moc :-)  :-)  :-)

17 Šárka Šárka | 11. října 2015 v 12:51 | Reagovat

Ahoj Jitu! :-)
To je úžasný článek! :-) Strašně moc se mi líbí fotka, jak si Sára hoví na zádech! :-D
S tím šustěním a otvíráním v kuchyni to má Sára úplně stejné jako náš Kenny!! :-D
A pobavilo mě to, jak ti umí Sára usnout na rameni. :-)

18 helena-b helena-b | Web | 11. října 2015 v 13:53 | Reagovat

Moc pěkná koláž a milé povídání. Jo, na pejsky se ráda podívám. U nás také zůstalo prázdné místo po pejskovi, vlastně během roku hned po dvou :-(. Bylo to moc smutku najednou, ale řekli jsme si, že už si dalšího pejska nepořídíme. Je to velká odpovědnost a další starosti už necháme jiným. Ale pejska si ráda pohladím a podrbu za ušima. :-D  ;-)

19 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 11. října 2015 v 14:28 | Reagovat

Jituš moc hezké povídání a koláž, podobnou jsem včera dělala s fotek získaných při hlídání našeho vnuka.
Mít pejska doma, nebo jakékoliv zvířátko nebyl nikdy můj šálek kávy, tím nechci říct, že nemám ráda zvířátka. Nemít se umocnilo ještě sousedy, kteří měli pejsky a nechávali je doma samotné, ty pak kňučeli po celý den. Vím byli nešťastní, že jsou sami doma. Nyní co se odstěhovali ti co měli pejsky je klid. Ale! Přistěhovali se jiní, jsou tu v domě dva pejsci, a světe dív se, on je klid!!! O_O Tudíž se potvrdilo, že je to výchovou člověka a následně i toho pejska - věnovat se mu je třeba od začátku a ne jej mít na pobavení dítěte. Uf :-D

20 ruzena ruzena | E-mail | Web | 11. října 2015 v 16:18 | Reagovat

Taky si pamatuju na Yorgu a Sářiny "začátky" kdy kousala na co přišla,ale s tím se musí u štěňat počítat. Já mám jen kočičku ale půjčuji si jednu fenku zlatého retrívra a ta se chovala úplně stejně. Kdo to neprožil a chce si pořídit pejska měl by nejdřív všechno obalit plechem! :-D

21 tetkapernikarka tetkapernikarka | Web | 11. října 2015 v 21:27 | Reagovat

Jituško,to je tak krásně napsané :-)Pohlaď za mě Sáru a přeji,ať jste spolu spokojení hodně dlouho :-)

22 Katka Katka | E-mail | Web | 11. října 2015 v 22:59 | Reagovat

Kamarád říká - "V příštím životě bych chtěl být psem u vás." Myslím, že o vaší Sáře to platí taky. Že se má u vás dobře a oplácí vám to nezměrnou oddaností

23 Hela* Hela* | 12. října 2015 v 14:47 | Reagovat

Zdravím Sárinku i Jitušku, mějte se moc hezky!!!!! :-)  :-)  :-)

24 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 12. října 2015 v 17:44 | Reagovat

Při čtení jsem myslela, že je to snad o nás. Také po ztrátě naší Kačky manžel už pejska nechtěl. Dneska máme Barunku, už je jí přes rok a popisované situace jsou hodně, hodně podobné. Ať nám ty fenečky přinášejí radost ještě hodně dlouho :-)  :-)  :-)

25 Ježurka Ježurka | Web | 12. října 2015 v 19:41 | Reagovat

Sárinka je určitě skvělý pejsek a ví, že ji máte všichni rádi! Moc vám to všem přeji, je to krásné! :-)

26 Jitka Jitka | Web | 13. října 2015 v 14:25 | Reagovat

[22]: Když jsme ještě bydleli v Brně, měli jsme na zahradě králíky. Moje kolegyně říkala, že v příštím životě by chtěla být králíkem u nás. Ke snídani bílá káva, až pod nos, to se ji nepodaří ani doma. :-D Bílou kávu dostávaly samice, když měly mladé. ;-)

27 Sládková Hana Sládková Hana | E-mail | 15. října 2015 v 12:56 | Reagovat

Dobrý den paní Jitko. Po dlouhé době jsem k Vám nakoukla.Udělala jste mi radost vyprávěním o Sáře. Dejte se na dráhu spisovatelky, pěkně se čtete. Jste šikulka-v ručních pracech, fotografování i psaní. Přeji Vám hodně zdravíčka, ať Vám aktivity dlouho vydrží. Pohlaďte Sáru, je to chytrý a hezký psík. Moc zdraví Sládková. :-)

28 Jitka Jitka | Web | 15. října 2015 v 22:17 | Reagovat

[27]:Děkuji, jste laskavá, ale do spisovatelky mám daleko. Nerada píšu dlouhé články, protože si myslím, že nikdo nemá čas a trpělivost je číst. Sára je naše zlatíčko. Dnes sice byla po dlouhé době za darebačku, protože při pánečkově nepozornosti proklouzla dveřmi, když nesl dřevo a zmizela minimálně na půl hodiny. Tradičně si na dědině našla smradlavou kost a hrdě si ji přinesla domů. Museli jsme použít několik triků, abychom ji kost sebrali a rychle hodili do kamen. Povedlo se, chvíli jsem na ni nemluvila a ona věděla, že provedla něco, co neměla.To se pak vtírá a vynucuje si mazlení. Je to opice mazaná. ;-)

29 Elina Elina | E-mail | 17. října 2015 v 15:26 | Reagovat

Jituš moc pěkně jsi to napsala a vím dobře že to nebylo u Vás ze začátku tak jednoduché.To samé jsme měli i u nás a tak nějak ve stejnou dobu.Páníček už taky nechtěl abych pořizovala pejska a to jen z důvodu ,kdy pejsek onemocní a musí se nechat uspat.Je to opravdu velmi těžké loučení a dlouho to bolí.I když je to už 5roků,stále na ně vzpomínám.Pohlaď Sárinku za mě a ať Vám dělá dlouho radost. :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stazkyobrazky.wz.cz-obrázky od Vás pro Vás
Sisi